Poslední aktualizace: 2.1.2014
Už je to víc jak rok, co jsem naposledy psal. Co to? Inu… užívám si zaslouženého důchodu. A to pořádně. Užívám si ho v Kameničkách, na samotě u lesa. Třetiny mne tu navštěvují, je tu spousta zvířátek, dětí a mejdanů. Náročný folkový život je ten tam. Třetiny se vdávají, zamilovávají, rodí, vozí kočárky, hrají si na kmotry, pracují, cestují, učí se, ….. a schválně, jestli uhodnete, co ke které patří! A já na to všechno pěkně z povzdálí dohlížím.
A také se probírám tím, co bylo dřív. Byly to báječné roky a opravdu hodně jsme si to užili. To bylo tónů a not, co vítr zavál někam sem. To bylo plachých úsměvů nad sklenkami džusu. To bylo rán s bolavou hlavou nejen z nevyspání. To bylo levnejch piv v levnejch kulisách. To bylo prvních řad a dobře zásobených barů. To bylo cest po koncertě autem domů, hlavně ze stanice sever. To bylo všemožných vrán, kachniček a matematických hříček s výsledkem rovným devíti.
Ano, bylo to náročné, ale stálo to za to. Kdo ví, třeba zase někdy někde…
:: Jajajaja...beseda
:: ten den!
:: kalíš, kalím, kalíme
:: Vysočanská kultura
:: all inclusive
