Kdysi jsme byly velmi proslavené brzkými příchody. Ono to mělo nepopiratelné důvody. Člověk si v klidu stihl vybrat místo, sdělit nejnovější důležité životní změny (vždyť jsme se naposled viděly včera, že), objednat si pití a nasát atmosféru. Tentokrát jsem však netušila, proč se v osm hodin na mě Jarda dívá tak nedůvěřivě a vítá mě slovy: „Dneska jsi tu nějak brzo, ne?“ Jak jako brzo. Vždyť je to za chvíli. Ale houby, houby zlatá rybko. V červnu se v Besedě začíná až v devět. Jo, jo. To je tak, když člověk někam chodí po paměti.
Při čekání na drink na baru na mě kýve hlavou slečna u otevřeného okna. Přiznávám, že proti světlu jsem si nebyla absolutně jistá kdo to je. Tak jsem taky kývla. A najednou jsme seděly u stolečku a povídaly si, jako bychom se znaly odedávna a marně obě přemýšlely odkud. Nakonec jsme na to nepřišly. A já myslím, že jsme se ani nikdy před tím neviděly, ale nevadí. Známých člověk nikdy nemá dost, že? :-) A navíc slečna tam byla s panem zvukařem Zdeňkem. Zdeněk je bigbíťák. Tak až budu příště nadávat na zvuk, tak vím komu konkrétně.
Potom přišla Madam a Madam a bylo vítání po francouzsku a já si zase vzpomněla na Paříž a bylo mi tak nějak veselo i smutno. Musím tam zase co nejdřív vyrazit. Teď, když mám tu další chytrou knihu, tak je to tedy zcela nezbytné.
Stoleček v první řadě. Kde taky jinde na poslední pražský koncert, že? Hvězdná předkapela. Martin Ledvina a Kateřina Marie Tichá. Poprvé vystupující. Holčičí písničky, krásný hlas a … tak. Já se těšila na Jananas, takže jsem to vlastně ani moc nevnímala.
A potom to začalo. Klasický koncert Jananasu. Takže vtípky, povídání s publikem – jedna slečna byla velmi aktivní a neváhala konverzovat přes celý sál. Z počátku to bylo vtipné. Slečna sunoucí se po čtyřech s pivem směrem k bubeníkovi byla taky ještě vtipná. Ale potom se stoupajícími promile to už tak nějak vtipné být přestávalo. Birell pro Janu, když už tedy nosí pivo všem, tak ona přece nebude na suchu. Jenda prskající pivo po první řadě při prohlášení, že „vtipná“ slečna je zaplacená. Slečnu nakonec pod vlivem skoro adoptovali do kapely. Neuvěřitelně roztomilý chlapeček zpívající si texty. Naše nová známá slečna D. vydržela až do konce koncertu, i když vůbec nechtěla jít. To je prostě to kouzlo. Jaromír fuuuuuuuuuj Fujnek. Jaromíre zahraj! Nebuď labuť. Zahrál. Kousek z Vltavy a pak si to máme představit dál o tón výš. Ve zlé písni se objevil nový film – Nafťáci. Jenda totiž „byl cítit“ naftou, protože cestou se snažil opravit porouchané auto. Ale stejně se mu to nepovedlo, takže dorazil taxíkem.
A my měly pro změnu soukromý taxík na zpáteční cestě. A že se hodil. Byla bouřka a pršelo a pršelo a pršelo…. A jestli nepřestalo, tak prší dodnes.
Cialis For Sale Online 88238819
(Ingrid, 14. 4. 2023 3:03)