All inclusive
Takže, byl to dloooouhý pátečně sobotní výlet. Takže to vezmu raději trochu zkratkovitě, abyste se nenudili.
Nejprve cesta z Prahy. V pátek odpo s taxik Tomino. Spolujezdci: Tomik, kopák a saxofonista (už od pohledu). Trošku kolona a teplo. Představa to vzít někam do polí na koupák se chvíli zdála víc jak lákavá. Ale bar v Éčku je taky lákadlo. Na baru už bylo samozřejmě Kúd. Poctivě zkoušeli, i když byli celkem v oslabení, jen v 5 lidech. Odpočívala jsem v okně. Bylo opravdu nádherně. Smíchy jsem se trhala už při zkoušce bloku písní z představení Kúd. Kdo to tu čte, ať mi ani neříká, že by je ještě neznal. To si myslíte, že to tu píšu jen tak pro srandu králíkům? Že vám doporučuju něco, co za to snad nestojí?? Krásné písně, orchestrion Marka Ottla ve složení Marek Ottl, upíři, kontrolní rámy, milenci, děti Ameriky, Honza Nedvěd, Fredy Nedvěd, Martin Maxi Kadlec.
Nějak málo lidí. Stánek jsem nechala stánkem a užívala si muziku. Jarret byl prostě Jarret. Ač byli někteří lehce vykolejení událostmi předchozích hodin, na podiu to nebylo znát. Ono hledejte dvouletou holčičku v lese a ztraťte babičku. To musel být pro tatínka dost šílený zážitek. (pozn. autorky – tato historka je již vyprávěna během vystoupení, berte ovšem v úvahu, že uvedená čísla bývají značně nadsazená). Ztráta práce taky není zrovna med. Takže opět klasický příliv energie, úsměvů a Metaxy. Ono se totiž slavilo. Mácovi a Šárce se narodil Mikuláš.
Příliv Metaxy bylo nutné zředit čerstvým vzduchem. Jdeme tedy pěšky. Ne lesem, to jsme si netroufly, ale po silnici. A vzhledem k tomu, že to bylo celou cestu do kopce, člověk vystřízliví i kdyby nechtěl. Ale byla to příjemná procházka zakončená půlnočním vyhřátým bazénem. Labůžo. Co víc si přát! A teď hurá do peřin. Stejně jsem ale viděla myšku. Dokonce za mnou ten drzou myšák lezl i do postele. Měla jsem na něj pustit kocoura.
Ráno opět bazén a snídaně číslo jedna. Výlet? Jasně. Hned o pár baráků dál ale potkáváme známé a jde se na snídani číslo dva. „Naše kamarádka Kačka. Z Prahy.“ A neb postupně jsem se stala atrakcí celých Kateřinek. Snídaně na terase krásné vilky a výhledem na Ještěd?? Někdo mě chce zabít. Jájo, pamatuješ ten strom nad úlem, jak se nám tam hezky pozoroval západ slunce? Tak vila nad ním. A to už pokračujeme dál ke studánce s úžasnou vodou. Málem jsme si domů přinesli i srnku. Obídek a lehárko u bazénu. Co víc si sakra přát. Vůbec se mi nechtělo domů. Ale liberečáci jeli do Prahy na fotbal, takže jsem měla další taxi. A ty fotky z dětství kapely, co jsem si přivezla?? No to budete mrkat. To prostě ani vidět nechcete.
Vaše Kačka, z Prahy.