U výčepu moc divný řeči...
Píšu to pokaždé, napíšu to znovu… prostě to stojí za slyšení. Tentokrát ve větším prostoru, s menšími obavami zda přijdou. Ale věrní přišli. Ovšem… i nevěrní. No… nejdřív poklábosit na baru a pak už si jen užívat. Chvíli jsem lítala s foťákem sem a tam a pak jsem si prostě sedla z boku podia, jakože v zákulisí a vychutnávala si písně. Byl tam zaručeně nejlepší zvuk, dobře vidět, mačkala jsem se jen s futrálem na kytaru a nebylo tam vedro. Ale i v sále si to brácha s Tonodu prý fajn užili. A myslím, že to nebylo jen tím pivem před koncertem.