Bluegrass jak když praští
Vlastně nemám moc ráda bluegrass. Ale Druhou trávu za bluegras nepovažuju. A Cop? To je prostě srdeční záležitost. No nedivte se. Když mě naši asi v 9 letech prvně vytáhli na Folkovou růži, tak jediný, co mě dostalo, když se na podiu objevil dlouhovlasý „rocker“ s kérkou (co přijel na motorce) a spustil Iriš p…l si v…ž. To se nedá zapomenout, když před tím byli Žalmani a Devítky a já nevím kdo.
V létě jsem byla na stejném dvojkoncertě v Divadle Bez zábradlí a pravidelní čtenáři vědí, že jsem si to moooc užívala. A to jsem ještě nevěděla, jaké náhody mě pak čekají. A že já mám na děsivé náhody poslední dobou fakt štěstí. Ale zpět. Do konce roku 2010 zbývají tři dny, mrzne jak když praští a já, jakožto rodinný kulturní referent, organizuji výpravu do Mlejna. Jenže taťka nám nemocněl. Tak dámská jízda. Je plno, sál je pěkně zrekonstruovaný. Zde si neodpustím jednu poznámku – mám ráda funkcionalismus. K čemu pěkný sál, když to tam nezní dobře a muzikanti jsou téměř ve tmě. Svítí jen bubeníkova hlava. Saxofon vůbec nemá tu šťávu, mandolína skoro není neslyšet… prostě zvukově nic moc zážitek. Ale jinak samozřejmě paráda. Cop zahrál všechny své Pásli ovce Valaši, rozdávaly se dárky a tak. Nemá smysl koncert moc popisovat, neb byl téměř identický s tím letním. Dost mi vadí obří obrazovka nad podiem, kde je obří logo Country radia, které neustále bliká a pak se prohazuje s fotkami, které tam rovnou z akce promítají.
Aby to taťkovi nebylo líto, tak jsme mu koupily CD z Lucerny – 30 let Cop. Což byl mimochodem také úžasný koncert. Vím, co říkám, já tam byla. A jak jsem již řekla jiné kapele… když řeknu já, že je něco buď jedno z nejlepších nebo nejhorších hraní, tak vím o čem mluvím, neb mám s čím porovnávat. Posbírala jsem si podpisy, ujistila se, že když vedle mě nestojí Jája, tak si mě nikdo nepamatuje (tedy krom těch, které potkáváme v divadle). A pak Druhá tráva, která mě i v té zimě dostala do takové letní nálady. A pak všichni dohromady... jak prý dnes maldí říkají... jako úplně nejvíc!!! A palec nahoru! No a pak už jen sníh a dlouhá cesta domů.
Byl to poslední letošní koncert, jelikož díky této akci jsem se definitivně rozhodla letos opět nejet do Telče. A jako vloni jsem o nic nepřišla. Prostě nemusím být u všeho. O to větší Magic mi snad Telč přichystá v létě. Pevně v to věřím.
A jaký že ten letošní kulturní rok byl? No tak to jste snad četli v průběhu roku na těchhle krásných vždy aktuálních stránkách ne?! Tak vzhůru do roku nového!
A neodpustím si videodokumentaci od tety Džex.....a jestli jste ignorovali odkazy na články minulé, tak jste přišli o pěkný kus toho, co jsem chtěla říct, ale nechtěla jsem se opakovat.
PS. Možná by se letošní svátky mohly zdát trochu v rytmu cajonu... ale však je to prostě geniální zvuk!!! A Tomik i David na něj fakt válí.
PS.2. A naučila jsem se mít ráda i housle, když na ně někdo umí.
PS.3. A řekla jsem, že miluju Infiélu?? Zas to mrazení v zádech. Ten hlas!
PS.4. A fakt nás čeká poseldní ráno? Někdy to tak prostě je :-(
PS.5. Slibuju, že už nebude žádné další PS.
PS.6. Fakt! Jako že je mi třináct! (aspoň víte, kdo to tu zas spáchal tyhle slova)
