Flirtování s bluegrassem
...ano, byli jsme na Zahradě, ano, nenechali jsme si ujít mejdan v Telči (teda aspoň někteří tvrdí, že to místo fakt existuje, že jsme tam fakt byli, že se to fakt stalo a že jsou na to svědci!) ale jinak? Jinak žádná koncertní účast. Každý občas potřebuje pauzu. Ale když hraje v jeden večer Cop a Druhá tráva? A když potřebujete z hlavy vyhnat jazz?
Vlastně nesnáším bluegrass. Zvláštní, že jsem na to přišla zrovna na tomhle koncertu. Ale to je jedno. Jsou i světlé vyjímky. Písně Copu mají takovou zvláštní poetiku, jak řekl i Křesťan…. „minul jsem poldy v ranní rose…“. Vlastně ve mně nevyvolávají žádné emoce a to je někdy potřeba. Teda ještě jsem si ten večer možná potřebovala zařvat ten verš z Iriš, ale nemůžu mít všechno. Druhá tráva už ty texty krapet… geniální? Poetické? Lyrické?... má. Ale tak hezky. A ta hudba. Ten hlas. Ta osobnost. To muzikantské umění všech kolem? Paráda. A i když jsem tam pobíhala s foťákem, tak jsem si i tu hudbu užila a tu a tam jsem prostě jen tak stála za tím závěsem a zavřela oči…. Seňor, který mi připomíná letošní Kvítek. Letní romance, která je prostě letní romancí. Až si jednou o tom, až mi čas řekne stůj. Instrumentálka V nevysokých horách, která bere dech. A v neposlední řadě Telegraph road….12 minut začínajících mystickou irskou flétnou, pokračujících dalšími sóly a to geniální sólo na ságo! To je prostě…husí kůže!
Jinak samozřejmě spousta vtipných historek Míši Leichta, z nichž asi nejvtipnější je, že prostě nemá ponětí :-) A další vtipné historky a situace, o kterých teda fakt nemusíte vědět. Modří totiž už vědí. Ostatním budou muset stačit fotky u mne na rajčeti.
Přesně takový večer jsem potřebovala. Jeden z těch, kdy pak sedíte v metru a říkáte si proč, proč už je po něm? Asi to s mým vztahem k bluegrassu nebude tak zlý.
PS. A víte, co to je za divadlo? Já chodila po stejných prknech jako Helenka!!! Ale nade dveřmi nebyla hlava komedie a tragedie.
