Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak jako slunečnice...

16. 3. 2008

Inu stalo se. Ovšem když Třetina zjistila, že už jsme přes hodinu a máme za sebou sotva 2 kiláčky, přece jen trochu zrychlila. Bylo opravdu nádherně, já jsem vykukoval z batůžku, ze kterého mě vystrkovala bunda Třetiny a divil se ostatním lidem, co jsme potkávali, proč jsou tak nabalení. Cestou mně pobavil jeden malý klouček, který nedokázal pochopit, proč se nemůže vykoupat v rybníku, když psi můžou. Třetina se pořád někde zastavovala kvůli kočičkám a poupátkům a kvítkům. Ne nebojte, netrhala si je do vázy, jen si je chtěla vyfotit.

Konečně u Botiče. Tak půjdeme hezky podle něj nebo přes lávku? Ne, podle něj, na mostek si počkáme kousek dál na rozcestí. Ale proč je tu ten plot? Podle mapy tudy měla vést cesta! Ale naštěstí je u něj lávka, tak jdem po druhé straně potoka. Ale proč je tu ta zeď? Aha, tak co teď? Zpátky nebo ... už se škrábem strání plnou kamenů.... Uf, chvilku jsem se bál, že vypadnu a taky že se vyškrábem nahoru a tam bude další plot. Naštěstí to dopadlo dobře, byla tam silnice. A zavedla nás... opět dolů k potoku a tak pokračujem po plánované cestě až k plánovanému mostku. Jejej, oni už jsou čtyři hodiny! To jsme těch 6 km šli opravdu hodně dlouho. Teď už to máme jen kilák a půl a pak budem hledat hospodu.

Všechno jsme zdárně zvládli a tak to pomal může začít. Jé ahoj Vlče! Tebe jsem neviděl ani nepamatuju! Ale pšt, už to začíná. Duo Passage znám od vidění, ale nikdy jsem je neslyšel. Byli fajn. Spadané listí jsem už zažil a moc se na ně netěšil, ale překvapili mě. Mile. Tak nevím, buď jsem posledně měl nějakou blbou náladu nebo se tak zlepšili. O Epy netřeba mluvit. Klasika. Skvělá. Konečně jsem si mohl pořádně zazpívat. Honza ani nepletl texty. Třikrát přidávali. A na závěr domácí HN s trochu rozpolceným Klokanem. Ne rozporcovaným, to čtete špatně (i když v hospodě bylo možné pojíst klokaní maso). On měl jen problém, jak kapelníkovat a zároveň konferenciérovat. Umělá slunečnice klidně ležící na jevišti zaujala zatím jen fotografy.

A když dohráli poslední přídavek (Kytky stále ještě voní - že by je inspirovala ona slunečnice?), sestoupili z jeviště a začal sejšn. A trval až do odjezdu druhého raního autobusu. Začali jsme Plžem a skončili životem na zámku. Stihli jsme toho hodně, jen to kafe ne. Nojo, když říct vedlesedícímu kytarystovi, že má sladkej dech, to si Třetina netroufla. Madla nám také stihla sdělit, že bude teta. A nebo strejda, to se ještě neví. Třetina sloužila jako držák na kytaru a tak si i zkusila zahrát. Ale odzírejte akordy od někoho, kdo sám tápe... Ještě že se majitel brzo vrátil. Ne jako Batman, který svěřil kytaru Péťovi-Pú a vrátil se až když druhého v pořadí málem bolely prsty :-) Cože? Jestli známe holku od koní? Ne. Tu teda vážně neznáme. Jé, v okapových rourách tepe smutný den...  A slunce, proč tě tolik přibývá... (opravdu sejšn a ne koncert! Aneb malá vzpomínka na Skríšov).... Všude tě vidím, jsi vpředu vzadu - Dušan sice nepřijel, ale i tak na něj došlo. Madlo pospěš, už hrajou To ráno! A to jsem to ani nezařídil! Fakt víš, všechno víš a spíš, dlouho spíš? Počkej v neděli, to budem všichni dlouho spát. Jo že už nám ujel první autobus? Tak půjdem pěšky!

Naštěstí jsme nemuseli. Madla sice vyslovila podmínku, že když Petr zahraje Goblén, tak půjde, ale on ho nezahrál. Naštěstí. Druhý autobus jsme stihli a na Hájích se rouloučili. Někteří dokonce začali potkávat známé jdoucí do práce...

PS: až nebudete vědět, co přinést Madle do vězení, zkuste slunečnici. Ta se vám pokaždé tak rozzářila, ktyž na ni pohlédla! Proč do vězení? Ona se vám nepochlubila, že je na Pankráci už dva roky? Kolik jí ještě zbývá ale neřekla...

PPS: třetí se omlouvá všem, které mystifikovala informacema o zbývajících dvou. Ona ani já jsme netušili, že šly do divadla. A to jim ještě blbci posíláme mobilem písničky od Epy... :-)))

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář