Mozart? Schubert? Beethoven?
Víte co to je? Že ne? Tak já vám to prozradím. Ale nejdřív ze všeho jsme potkali Bubáka. Holky si dělaly legraci, že by mohl v Balbínce být a hle... ono to tak orpavdu bylo :-) Však byl čtvrtek.
Sraz na Národní. Nákupy dětského oblečení. Inspirace na další narozeninové dárky. Postesky nad malými velikostmi krááásných oblečků. Kupony. Tramvaj. Poslední dobou oblíbená kuponová restourace. Večeře. Drby. Vzpomínky. Nové body do tabulky. Směr Balbínka. A dál?
Taky se pracovalo. Naše novopečená personalistka zaměstnala Honzu jako liftboye s tím, že mají 4 výtahy a tak bude hrát 13 minut v každém z nich a mezitím bude mít 2 minuty na přestup. To aby stihnl všechny do hodiny. A po 4 hodinách bude mít povinnou pauzu. A snědli jsme čokoládu. Za 25 korun! Jenom? Tyjotyjo, to není možný, že by ji zapomněl jen tak...ale byla dobrá, vzpomněli jsme si a na dálku děkovali.
Tak tedy zpět k tomu, co je Botafogo. Je to čtvrť v Riu. Nebo taky brazilský fotbalový klub. Něco jako u nás Bohemka. Ale hlavně... parta muzikantů z divadla Y a nejen z divadla Y. Hraje s nimi i můj oblíbený bubeník samá ruka samá Noha. To on mě upozornil na jejich existenci. To on mě nalákal do Balbínky, kde měli koncert. A tak jsem šel. A Třetiny se mnou. I když... první prchla po první písničce. Druhá prchla po druhé... ne vlastně ne po druhé, ale až o přestávce a třetí vydržela do konce. Ne, neprchaly proto, že by se jim to nelíbilo, ale někdy se toho sejde víc a času je málo a kdyby jich bylo tak 10x tolik... Ale to sem nepatří, to bylo v Carpe diem. A nebo vlastně nebylo, když polovina agrodua odcestovala...
Prostě někdy opravdu nestíhám a Třetiny se tentokrát rozhodly hájit mě i na ostatních akcích toho večera. A abych vás o všechny ty akce neochudil, teď si můžete vybrat, kde chcete zbytek večera trávit. Je krátce po osmé večer, čtvrtek 24. ledna. Venku je strašlivá tma a zima.
:: Nebo chcete vědět, kdo všechno ten večer Nestíhal?
:: Nebo se snad raději projdete po Starém měste a zakotvíte v malé hospůdce na Kampě?