Procházka noční Prahou cestou z Balbínky na Kampu byla dobrý nápad. Pohled na osvětlený Hrad a cesta po Karlově mostě mě vždycky tak nějak uklidní a dodá mi energii do života.
S úsměvem na tváři jsem vešla do kavárny a ... nikde žádný známý obličej. Tedy asi tak 5 povědomých, ale nikdo s kým bych se mohla osobněji pozdravit nebo se začít víc bavit. Sklenička vína na povzbuzení a hurá do rozhovorů s cizími lidmi. A člověk zjistí, že najednou nejsou cizí ..
Muzika mi tentokrát vůbec neseděla ... nevím proč. Možná jsem se moc těšila. Možná jsem očekávala hodně. Možná mě procházka naladila úplně jinak .. možná ..
Po nějaké chvíli dorazil Aleš s kytarou. Hurá. A potom i Michal s basou a Lenou a Petrem. Hurá. A potom další známé tváře. Hurá. Začalo být veseleji. Možná k tomu pomohla i další sklenička ... kdo ví.
Lucka a její vztah na dálku, tajný ctitel posílající skleničku vína, zapálit si či nezapálit, detektivní pátrání po tajném ctileli, muzika krásná až tají se dech – ta se tentokrát nekonala, úsměvy a rozzářené oči, diskuze o ekonomii, ekonomice a ceně dolaru i barelu, učebnice němčiny z prehistorie, proč se někteří lidé musí předvádět za každou cenu?, temné kouty a zákoutí, zlobení a nezlobení, ...
Cesta domů velkým stříbrným s panem proděkanem, krysou, basou, hlavolamem, dárečkem, Lenou a panem řidičem zpestřená zastávkou u čůrajících soch plnících naše smsková přání.
A pak už jen spát ...
