KPČ do Pitkovic
Třetí plánovala procházku a tak když se konečně rozplynula podzimní mlha, sbalila vše potřebné a kolem půl druhé jsme vyrazili. Šli jsme asi 8 km a trvalo nám to asi 4 hodiny. To víte, když je krásnej podzimní slunečnej den, to se to fotí a odpočívá na louce a odpočívá u rybníka a courá po lese a zoraném poli. Jen aby nás cestou nepotkal žádný plot, jako minule. Naštěstí si to Třetina pamatovala a tak na louku k potoku sešla až o kus dál a tím jsme onen první plot obešli a na druhý koukali z prvního břehu.
Když jsme se konečně doprocházeli údolím Pitkovického potoka, bylo něco po páté a tak jsme zamířili rovnou k hospodě. Jaké bylo naše překvapení, když jsme kousek od ní potkali naše milé známé Sokolíky, věrné to návštěvníky Jen tak tačích koncertů! Dokonce nám vyprávěli, že někde potkali nějakého mého zapomenutého a opuštěného bratrance. Tak doufám, že tam nemrzl moc dlouho do noci a někdo se ho ujal a teď už má nový domov :-)
Ale zpět ke kultuře. V hospodě bylo zatím přítomno krom zaměstnanců a zvukaře pouze Hluboké nedorozumění a nás šest. Naštěstí brzy dorazila Kytka s Cimburou a pozvolna se během koncertu první kapely začali trousit další diváci a posluchači a také účinkující. Nakonec se zaplnila nejen první a poslední, ale i prostřední řada a tak hospoda vypadala celkem plná. Po úvodním HN jsme si dali móóóc dobrou večeři, přivítali a pozdravili se s pozdějidorazivšími a začali se těšit na Danu Houdkovou. Těm to parádně šlapalo a tak nebylo divu, že diváctvo vyžadovalo přídavek. Po další přestávce se na pódiu objevil Jen tak tak a pohladil jejich příjemnou muzikou okořeněnou mexickými melodiemi. Koncert byl pro některé členky kapely díky přídavkům opravdu jen tak tak, ale naštěstí to měla Míša kousíček ;-)
A to bylo vše přátelé. Po koncertech jsme posedávali, povídali, plánovali, vzpomínali, loučili se (Sejít se ještě někdy někde jen...) a čekali, kdy se konečně rozjede marmeláda. (Týdny už bloumám severní Tramtárií...) To se povedlo asi po hodině uklízení a balení, ale protože v hospodě nezůstalo moc hráčů ani zpěváků, nebylo to zdaleka tak velkolepé, jako posledně. Já jsem hospodu opouštěl kolem druhé hodiny společně se třetí a Příšerkou jsem využil Škopyho taxi do postýlky. (Milujem slané buráky, milujem rosu v trávě...) Doufám, že všichni noční řidiči té noci v mlze zdárně dorazili do svých domovů. Když jsem se ráno probudil, už mi žádná z písniček v hlavě nezněla. Ale teď, teď se jich asi zase chvíli nezbavím :-)
Jo a víte co se zpívá v Cukrářské bosanově? Alespoň podle KuKlokana? "Můj přítel Karrel Třetinový už na špičky si nevidí... on jí Jarrety, přímo je žere". A až se nás zase někdo někde zeptá, od čeho je Don Quijote, ať se vůbec nediví, když se mu dostane dvojí odpovědi - od Bohouše Vašáka a od Jarretu ;-)