Koncert pro kamarády
Eliška Ptáčková moc velká vzpruha nebyla. Neříkám, že byla špatná, jen mi do mého rozpoložení moc nesedla. Možná kdybych znala víc písniček a nebo byly v češtině… Uvidím někdy příště, až budu mít veselejší a méně unavenou náladu. Ze začátku koncert oživila ještě hra světel, ale ne žádná světelná šou, spíš hledání správného vypínače, kterým se zhasíná v sále a rozsvěcí na jevišti. Nakonec se podařilo a tak byla Eliška ve světle a ne ve tmě.
Ovšem u Načasu se to moc nepovedlo. Jedno stropní světlo nedokázalo obsáhnout celou kapelu a tak byl koncert tak trochu v přítmí. Což ovšem vůbec nevadilo. Musím říct, že mi to fakt sedlo, tuhle muziku jsem ten večer potřebovala. Bavili jsme se. A oni taky, tady je důkaz. Ale.. co mi to jen připomíná: "Doufám, že se bavíte. My se bavíme, protože nevíme, co přijde a jaký tam jsou slova." Nene, tentokrát to neřekl žádný basák :-)
Playlist sestavoval Kuba z převážně ne příliš často hraných písniček. Ale i našich oblíbených jsme se dočkali. I když... ono těch oblíbených je tolik :-) Ale proč mi zase utkvěla.. žádný sen se mi nechce zdát… Že by nějaké zvláštní genius loci Nečasích koncertů v CD (čti Carpe diem)?
A to už je po koncertě, únava útočí, tak ještě splnit poslední povinnost – zaplatit. A pak?... Jít!
Ale abych se ještě vrátila k těm kamarádům - zajímalo by mě, jestli byl v sále někdo, koho ani jeden z účinkujících osobně neznal. A ten věkový průměr... dokonce i Třetinka by ho podstatně snížila :-) Ale co, hlavní je, že byla dobrá nálada a fajn atmosféra. Jo a že jsme nadšený folkařky je dobře. Každý má hold o pojmu folkař jinou představu.
Barvy Třetin tentokrát hájila jen třetí.
PS: Karrle, Karrle, doufám, že už jsi vstřebal všechny své poslední zážitky a načerpal síly na FOLKomín. Víš, že tam budeš muset být ve střehu! :-)