Suit up, because tonight its gonna be LEGEN...wait for it...DARY!
4. 9. 2008
…a vymysleli jsme úžasnou věc. Do divadla se musí ve společenském. Takže? V kombinaci s šikovnou čtvrtou Třetinou a nejrůznějšími nápady ostatních vznikl nápad…..kravaty Jarret.A ty byly! Teda jsou. Ještě se určitě hodí. Já mám taky. Takže suit up, sraz na Čerňáku a jede se, ať to stihneme. Stíháme krásně, jenže naše lístky ne. Na některé zapomněl kapelník, některé měly dlouhou cestu z práce…. Ale naštěstí máme dobré komplice. Přemluvili jsme jednoho rudovlasého mužíka, aby nám zabral místa. Zbytek jsem pak postupně hájil vlastním tělem. Někdy tou dobou taky Jája získala bod – kapelník ještě neviděl třetí sérii! A my už jo. Začalo se schylovat k začátku. První řada. Spousta světel. Velké podium. Bicí skoro vzadu. Několikery klávesy, stojan na ságo. Spousta mikrofonů a dva oškliví psi. Tedy jeden pes a jedna srnka. Povědomé tváře v publiku. Povědomá trička. Zábavné hlášky od spolusedícíh.
„Už jsi slyšela toho novýho bubeníka?“
„Ne, ale když ho Jarreti vzali, tak to nebude žádný máslo.“
A taky že není. Některým Třetinám, které chytře při focení stály před reprákem, duní kopák v hlavě ještě dnes.
A to jsou konečně oni. Bombarďáci a bábrle. Světla, dým, zvuk, obrazovka s detaily bicích a jedem. Pecka na zahájení – Heroes. Užmito pomalu dochází, čeho jsme účastni. Je to jako sen. I don°t know why, ale prostě je žeru! Přicházejí první hosté. Vokály s výpomocí Offbeatu. Jemné Slavnosti ticha se sólem na basu, našetřeným jen na dnešní večer. Tired of sleeping s výborným hlasem Marka Ottla, který v pozadí (a bohužel tmě) hrál na ukulele. Pak reflektory rozpálily Jeruzalém. Čarování s pedal steel-em, za kterým seděl David Babka. Jemná Bouřka nad bílou. Zvěrokruh, překročení Everestu. Šumaři aneb velká dechová sekce – Mr. Ropeman, Kristýna, Ondra a Marek. Pár převzatých věcí, které v případě nutnosti budou na nahrávku nahrazeny z originálních desek Sheryl Crow a ostatních – Strong enough s bongy. Dým. Doutnající kapelník. Kde je pes zakopán? (to byl ten osudný kopák) A host z nejvzácnějších – Bohoušek. Společně s Hankou zazpíval a zahrál Dona Quijota a Nebudeme budeme. Krása. Taky vyrobil moc pěkná trička, která napověděla, jak bude vypadat grafika desky. Nesmělo chybět Blues pro první řadu. Tou dobou už jsem ale já v první řadě dávno neseděl. Hověl jsem si ve svém novém obleku u kapelníkova odposlechu. Nejfolkovější Opovrhov. Miluju folk! Spustil se večer, v sále zuřilo jarro. Lidi si snad celkem i zpívali. My tedy rozhodně ano. Ostatní z Pjpnfj taky. Takže kromě nápisů Jarret umístěných všudemožně na nejrůznějších součástí oděvu, jsme šli rozpoznat i po hlase. Blížil se závěr. Noc byla už černá jak kočičí srst. Ještě ještě! Sólo pro Marka a Haničku. Ještě? „Ale my už nic na tuhle desku neumíme. Tak vám dáme něco z tý další.“ Halo? Jste tam? Báječný zvuk. Díky Tómo. Dobrý obraz. Super dým. Díky Zrzku.
Někdy mezitím byla přestávka. Vydali jsme se do různých front. Většina však byla odeslána do zákulisí na žranici. Zase. Zase jsme se někam vecpali. Teda my tam ale byli odesláni! Sekaná, bábovka… spousta mooc dobrého jídla. Na to, že už jsme tu docela dlouho se s některými vítáme docela pozdě.
Vsuvka ze zákulisí č.1 - „Ty jo, tam jsou fakt pěkný fanynky!“ Výrok anonymní.
Vsuvka ze zákulisí č.2 – podotýkám, že z doslechu…
„Ty jo, tam jsou holky s kravatama Jarret!“
„Jo, to je Karrel.“
„Ne, jsou to holky!“
Na to, že nás neznal se k nám pak nějak měl.
„Ty jo, tam jsou holky s kravatama Jarret!“
„Jo, to je Karrel.“
„Ne, jsou to holky!“
Na to, že nás neznal se k nám pak nějak měl.
Další vsuvky raději vynechám. Výhružky jakože někdo málo fotí a měl by zkusit vylézt nahoru na ten ochoz taky. Na koberci bylo fajn. A díky čtvrté jsme byli za hvězdy. Je moc šikovná.
A po koncertě? Pobalit, svázat kabely (ahoj Sergeji), odnosit bedny, zaúkolovat Třetiny, rozloučit se s těmi, co musí odjet, asi tak hodinu plánovat, kam že se to půjde. Pomazlit se se štěňátkem, probrat náušnice a tak vůbec. A pak konečně odjezd. Teda odchod. Raději.
Následné události dosti zcenzuruji. Šlo se do hospody. Tam někteří chodili na panáka s mobilem., domáhali se jídla, provokovali se, naráželi do sloupů, byli odtahováni velkým, ale opravdu velkým psem a tak různě. Nejvyšší čas na přesun do jiné hospody. Pozor na květináče.
Hospoda č. 2 alias nonstop. To tu dlouho nebylo. Pizza, kečup, pivo s brčkem, šipky, kravaťáci, Kazík, jukebox, tanečky, angličtina, pihy, střílečka do raků a tak. Už ani nevim. Ale prý jsem dnes byl frajer největší v tom kvádru. „Začíná tu být nuda.“ Byl navrhnut přesun, který se ale pod vlivem únavy zvrtnul v přesun ke svým domovům. Tak jdeme, ale hlavně ne přes plot! Čekání na bus, pokus o vydražění kravaty, loučení. A ejhle…ten klíč nějak nejde do zámku. Co teď? Tak zpět. Proč je ten bus tak plnej? Aha, lidi už jedou do práce. Hledání casina. Casino Čsob. Shánění snídaně, popřát všem prodavačkám dobrou noc, v klidu to spořádat a hurá do hajan. Za chvíli se zas musí vstávat. I když za chvíli....jak kdo. My vstávali před třetí odpo. Pobalili, sesynchronizovali odjezd do Prahy se zahraniční výpravou, porelaxovali a pomalu dojeli na nádraží. Cesta utekla rychle, odpočívali jsme, mrzli jsme, bavili sousedy, kteří dětem možná raději chvílemi zacpávali uši. Já tomu taky nerozuměl. Rozdíl mezi Mattoni a Tomou fakt nevidim. Tak raději vystupovat. Rozloučit se. Ti statečnější se ještě vydali někam za kamarády. Já šel s druhou dom, pustit si televizi a vyčkávat. Ale usnul jsem dřív, s krásným pocitem z výborného kulturního zážitku. A zdálo se mi, jak si pouštím to nové CD. Ale musím ještě pár týdnů vydržet. Těšim se.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář