Dokonalý výletní víkend
Pátek - Hašmar Country v Lovosicích.
Příjezd - parkování - v dálce právě vybalují povědomé postavy povědomé auto - my vybalujem jen tříkolky - jezdíme po parku - na záchod - pro svačinu a do areálu. Soustředit se na koncert. A taky na anglická slovíčka. A na význam slova oportunistický. Na občas podivné vtípky spíkra. Na novou kytaru nátělníka. Na novou aranž písničky Nedivím se. Na koncert na přání kapely Buty. Na dvě přetržené struny Míši Leichta. Na medovinu. Na nabídku zahrát Montgomery za pětikilo, což Copáci odmítli. Na sluneční brýle, které nebyly Marka, ale Hanky a které jsme nenašly. Na ukládání se ke spánku (už můžete odjet, dík za posvícení). Na dobrou noc.
Sobota nás zmáhá
Byla horká. Sluníčko nás probouzí. A koukáme se do oblak. Lenošíme. Vstáváme. Milujem slané buráky. Hledáme záchod. Nakupujeme. Procházíme se městem. Hledáme záchod. Občerstvujeme se. Vyrážíme na benzinu. Na záchod a nakupovat. Zpátky do parku a ještě před odjezdem provětrat tříkolky. Milujem rosu v trávě. Cestou do Jirkova únavou málem umíráme. Je vedro, dusno, ve vzduchu nějakej divnej pyl a nad horama se křižujou blesky. V Mostě bloudíme. Na druhý pokus sjíždíme. Směřujeme do Jirkova. Vystupujeme u Tesca. Nakupujeme. Omdlíváme, teda skoro. Procházíme se. Obědváme. Mezitím se ochlazuje a padá pár kapek. Milujem vítr ve vlasech. Konečně pookříváme a máme zas tu správnou třetinovskou náladu. Kroužíme Jirkovem. Opouštíme Jirkov.
Konečně směr Kalek. Cestou dohoníme červené auto. Za námi v dálce vidíme další červené auto. Máme jet tak, abychom neztratili to první nebo tak, abychom neujeli tomu třetímu? Zásadní problém.... Zjišťujeme, že v Kalku nemají rýmu (narozdíl od Boleboře, nebo snad Volevoře?). Srdečně nás vítají. Usedáme a zaposloucháváme se do směsice muziky nejrůznějších stylů. Country, trampská, folk, sbory. Milujem když se zpívá. Opalujeme se. Oblékáme se. Opalujeme se... inu sluníčko hřeje, mraky chladí. Rozkvetlá louka láká k procházce. Neodoláme. Konečně se první Třetina probouzí z odpoledního spánku. Povídáme s postupně přijíždějícími účinkujícími. Tentokrát nebyli překvapeni. Tentokrát říkali, že jsme taky všude. Uhýbáme před zapalováním ohně z jeho blízkosti. Konečně přichází na řadu vystoupení Stráníků. Usedáme na zemi v nulté řadě. Vychutnáváme si koncert. Kocháme se nádherným západem slunce. Začíná nám být zima. Přemisťujeme se na panáka a pak k ohni. Moc nás nebaví jam z pódia v podání Gymplerů. Třetinka odpadá. Zbývající dvě za chvíli též. Je docela velká zima. Ale ráno se budíme horkem. Co nás asi tak v neděli čeká?
Nedělní pohoda
Kam všichni zmizeli? Užíváme si dopoledne. Lenošíme. Pomáháme uklízet. Sedíme a povídáme. Je nám krásně. Balíme. Loučíme se. Ukazujeme tříkolky. Všem se to moc líbí a předhání se v úvahách, kam nás poslat jezdit. Vítězí Německo. Jak poznáme překročení hranice? Inu podle silnice. Je úžasně hladká a rovná. Hledáme vhodné místo na ježdění. Nacházíme ho a jedeme sice po německé straně hor, ale směrem ke Kalku. Kocháme se krajinou a koukáme na českou stranu. Vracíme se. Balíme. Usedáme do auta. Prší. Odjíždíme. V Kalku se ještě jednou loučíme a jedem dál. Teplice jsou na sever, musíme na východ. Odbočujeme vpravo. Trefa. Navigárot ve spolupráci z řidičem slaví úspěch. V Lovosicích parkujeme přímo u zahradní restaurace. Obědváme a jsme fakt moc spokojený. Sem budem chodit častěji. Nasedáme a hurá na dálnici. Blíží se slejvák. Slejvák ustává. V Praze svítí sluníčko. Loučíme se. Nechce se nám domů...
Tak vidíte, že jsem měl pravdu, když jsem říkal, že jsme nezmokli :-))
A aby toho nebylo málo, vydává se třetí v neděli večer do Rikatáda na Devítku. Je sice docela utahaná, ale to všichni, co se tam sešli. Většina po fanklubím srazu, Příšera po vodě. Koncert začíná písničkou pro fanklub, ale s trochu upraveným textem. Vyslechnem si i pár novinek, nechybí Holka od koní (fanklub po jejím přehrání netleská), jako pozornost podniku (Morava má asi nějakou dobrou náladu) se všem hostům podává panák jablíček. Účast sice docela slabá (v celém Rikatádu), ale nálada až na popařbovou únavu báječná. Vypráví se historky. Třetina se občas směje sama pro sebe, když si vzpomene na násadu od krumpáče, která patrně způsobila ztrátu zubů Boba Stráníka. Neměl Mistr mluvit o svém otci... :-))