A ten Jarek, to je dárek
Po návratu z Týna mě Třetiny málem zapomněly v Bobíkovi, fňuk :-( A tak jsem se rozhodl, že tam tentokrát zůstanu a pojedu se čtvrtou na rodinnou oslavu. Samozřejmě jsme to nestihli. Ale nebyli jsme poslední, tak to nedopadlo zas tak špatně. Hned jsem se uvelebil v blízkosti několika krásně vonících kytic a všechno dění se zájmem pozoroval. Jak může někdo sníst takového jídla? A ještě moučník? I když ty lívance s borůvkami vypadaly moc krásně:-) A proč všichni všem dávají dárky? To je tolik oslavenců?
Pak jsem pár dní bydlel u čtvrté a nemohl se dočkat až ve čtvrtek vyrazíme do Benešova na Nohavicu. Sešli jsme se na obvyklém parkoviště, tentokrát neobvykle všichni včas:-) V Benešově jsme chvíli ignorovali Milouše a jeli zkratkou, ale když jsme skončili ve slepé ulici u přeplněného parkoviště, poslechli jsme ho a jeli zaparkovat za roh. Pak rychle bundy do šatny a najít v sále volné místo k sezení (což byl docela problém), ale nakonec se zadařilo.
Koncert byl super, chvíli zpíval Jarek sám s kytarou, chvíli s heligonkou, pak s publikem nacvičil a zazpíval pár písniček, hrál písničky známé i méně známé, pomalé i rychlé, smutné i veselé... Taky Ladovskou zimu zahrál, i když ji prý nehraje moc rád protože potom vždycky začne sněžit (tentokrát začalo až druhý den ráno). A taky tu o výletu po červené značce z Kauflandu do Carrefouru, ta se obzvlášť líbila čtvrté Třetině :-)
Rychle to uteklo a je tu konec posledního Nohavicova koncertu na dlouhou dobu, prý bude nějaký v dubnu a pak až kdoví kdy. Tak teď vystát frontu na šatnu a na východ z kulturáku (no konečně někoho napadlo otevřít i tu druhou půlku dveří) a pak rychle do Prahy protože Martin jede ještě na vánoční večírek. No, zas tak rychle to nebylo, pěkně pršelo a před námi jel nějaký umělec skoro celou cestu asi 60...
