Antivalentýn
14. 2. 2012
Už se z toho stává tradice, že z počátečního nadšení jsou nakonec jen omluvy neúčasti. Ale začínám si zvykat a otrkávat se. Někdo měl prázdniny, někdo se tvářil zaneprázdněně, někdo sportoval a někdo se zatím ještě ani nenarodil, takže co s tím? Odhodlala jsem se vyrazit sama. Samozřejmě, že jsem měla cukání se na to vykašlat, ale to už jsem udělala dvakrát a pak jsem toho litovala. Takže nastal čas přestat litovat a začít něco dělat.
Na baru jsem potkala kluky. Příjemné povídání bylo náhle ukončeno nezbytnou potřebou ladění a čůrání. Předpokládám, že k dalšímu zdržení došlo díky nutnosti správně provést předkoncertní kapelní pokřik.
Sál byl neuvěřitelně narvaný. Nicméně vtěrka jako já si samozřejmě místečko vždycky najde. Tentokrát to bylo nostalgické místo před zvukařem. V nové Besedě je, při stolečkovém uspořádání, podle mě méně místa. Zřejmě se tam vejde na sezení více lidí, ale prostoru okolo člověka tedy moc není. A to už se raději ani nezmiňuju o prostoru na nohy.
Jana začala svým klasickým „Čau“ a už to jelo. Písničky a povídání. Jako vždy milé a vtipné. Kapela pojala večer jako Antivalentýna. Dokonce se rozdávaly antivalentýnky. Zadání pro Jardu bylo prosté: hlavně tam nesmí být žádná červená barva. Musí to být naopak nějaká úplně jiná, která červenou ani nepřipomíná. Takže vyhrála hnědá. Škoda, že se na mě přáníčko nedostalo. Ráda bych si ho prohlédla zblízka. Ale zadní řady neměly šanci. Taky mě jako dost mrzí, že (tedy dle mého názoru) nedošlo ani na avizovaný pochod k pomníku K. H. Máchy, kde jsme, v tom mrazivém počasí, měli klást leda tak sami sebe.
Nové písně … Láska v čase tolery složená ze sms, které pánové dostávali v průběhu času od svých partnerek – stále geniální. Zatím se mi neoposlouchala.
Jana Smutná – nejsmutnější píseň o nejsmutnějších věcech – smutný.
Nenápadník – zatím mi moc nesedí. Ale myslím, že potřebuje čas a vícenásobný poslech. Je drsná. Ale tak nějak jinak než ostatní milé drsné písně – třeba Senior free style. Uvidíme. Rozhodně ji ještě dávám šanci.
A citát na závěr: „Největší forma seberádství je sebelítost.“ Autor – Jenda.
A na úplný závěr: myslím si, že vím TAJEM. Teda třeba to není tajem, ale my nejsme žádný bulvár, takže počkáme, až to bulvár vyšťárá nebo až to bude oficiálně přiznáno. Ale já si myslím, že si myslím správně.
A abych nezapomněla: Jarda je mrkev. Tutu tututu tu.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář