Začneme pěkně pozvánkami....
Jsou akce, na které je dlouhá příprava. Akce, které jsou tak nějak částečně i vaše a máte nervy za vystupující, aby vše dobře dopadlo. Aby všechno klaplo, přišlo hodně lidí, vydařil se zvuk a CD mělo úspěch. Křest nového CD Jarretu byl přesně jednou z těchhle akcí. Já sama jsem pojízdnou prodejnu připravovala několik měsíců a díky skvělým kulisám měla úspěch. Inu perníková chaloupka je tahák a šikovně postavená hned u dveří byla nepřehlédnutelná.
Na 90% chystaných věcí jsem věděla, téměř nic pro mne nemohlo být překvapením. A přesto… Z Prahy jsem se svou brigádnickou četou čítající maminku a tatínka vyrazila již odpoledne, aby bylo dost času se vším pomoci. A že se časová rezerva vyplatila. Náš triumfální příjezd odtahovou službou mohl u Liďáků málokdo přehlédnout. Respektive všichni, co to vidět neměli, to viděli. Asi 10 km před Libáčem nám na místě umřelo autí. A já? V autě tři plechy štrůdlů, dvě krabice šneků, kufr a dvě tašky triček… a já vysmátá. Naprosto absurdní situace. A nejvtipnější pak bylo, když jsem od asi 4 aut slyšela: „Jo to jste byly vy, ta odstavená felda tam.“. Ale díky jim za to, protože ke všem těm přípravám pódia začali ještě řešit naše auto.
No ale už jsme v klidu v Liďákách a chystáme stánek. Za zády nám praskají skleněné dveřní tabulky. Výjimečnost č. 1. Podium je v hledišti a hlediště je na podiu. Nechápete? Mně to taky přišlo jako šílenost, ale zvuku to rozhodně pomohlo. Velké podium, s velkými světly, dýmem…prostě potěcha oka.
Výjimečnost č. 2. Konečně jsem se dočkala toho, že Jarretu „předskakovala“ známější kapela. A to Vltava. Byla jsem ještě ve víru příprav, protože jsem dostala ještě řadu dalších funkcí, ale i tak jsem si pár písní moc užila. Ostatně kdo by si nešel do kotle zakřičet Bezvadnýho chlapa.
Výjimečnost č. 3. Hosté, diváci a pomocníci. Samé známé tváře, zahraniční hosté, šviháci z Prahy a šikovní fotografové a kameramanové. Spojení beatboxu a Jarretu? No proč ne, uvidíme. A to bylo. Vždycky mě fascinuje, co ty lidi dokážou dělat za zvuky. A
Miras opravdu jel. Aranže se jim povedly, takže to bylo super oživení. Takovéhle „pokusy“ si ráda užívám. Nejednou se mi ten večer podlomila kolena. Davida Babku a jeho pedal steelku asi už netřeba představovat. A taky to Dávovi hrozně seklo. Třetím hostem nehostem byl Mr. Ropeman alias Honza Provazník a jeho úžasné ságo. Víc netřeba komentovat. Na samotný křest, který opět proběhl jen tak mimochodem při poslední písni se na pódiu objevil ještě Honza Plášil (basa), Vlasta Michal Třešňák (ukulele), Vítek Příkaský (kytara) a mně neznámý bubeník. Pokřtěno jak jinak… Metaxou. Moc dobrá byla, hned jsme si ji pod podiem ukradly. A je to. Nějak to uteklo. Jako zásadní nevýhoda znalce se ukázalo to, že když dohráli, tak jsem si řekla: „A co nějaké ty nové písně??“
Výjimečnost č. 4. Taneční párty na terase. Nejdříve hrál Professor a překvapilo mě, kolik zůstalo lidí. Pak se jako DJ projevil Tomík a spol a vzali situaci pevně do rukou a začalo se už v menší partě. A tady začne cenzura! Nesmělé pohledy bez schopnosti říct slovo, nesmělé taneční pokusy (folkařky prý pěkně trsaj), studené bosé nohy, smělejší taneční pokusy, netušící barmanky a ignorance, která vyústila v mé šílené taneční kreace společně s panem autorem a ovčím mužem. Prostě někdy je třeba věci dostat z hlavy i z těla pořádným mejdanem, tancem a křikem. Jo!
A pak už jen únava. A velká únava. A jedna opravdu velká ale fakt velká únava. Trpaslíci stěhováci a první ranní metro. Ale správně, celé to bylo v Liberci, ale nám se nějak kolem 5 chtělo jet domů.
P.S. Má milá První… díky žes mi dovolila si takhle pěkně zařádit! Jen jsem tam zas někde nechala hlasivky!!!