Vánoce poprvé
Letos to bylo opravdu dost těsně před Vánoci. Takže jsem Třetiny reprezentovala jen já. A moc jsem si to užívala. Hlavně asi proto, že jsem se prvně v životě na Štědrý den probudila někde jinde než doma. Ale ono to je prostě takové rodinné. Moc pěkně jsem popovídala s Žambochy. To je vždycky hrozně přátelské setkání. A jsem moc ráda, že dřív to začínalo: „Tak co Karrel“. Ale teď je už Karrel jen ten, co nás seznámil. Jako ženská si neodpustím poznamenat, že Staňka měla nový sestřih a barvu a moc jí to slušelo. Jen…ze začátku se mi Žamboši moc nelíbili. Až časem, když přišel Jura, tak jsem jim přišla na chuť. Teď ale přišla harmonika a už se mi to zas nějak vzdaluje. Uvidíme, až je uslyším příště.
Jarret jsem si moc neužila, protože jsem měla prodejnu na chodbě. Ale aspoň pár písní (a zrovna tuhle mou milovanou) jsem si užila.
Trošku se mi pozměnily plány na nocleh a nakonec to bylo moc zajímavé. Není nad to, když vám manželka nad ránem děkuje, že jste ji přivedla manžela v pořádku domů. A že jsem ho chvílemi spíš táhla. Aspoň jsem viděla krásný nový byt a mohla se pomazlit s Kolečkem. Taky tam poletovala jedna malinká ježibaba, řešila se dětská jména a pohyb vetřelců v maminčině břiše. Takže jsem raději odešla na bar, protože jinak bych v životě nepřistoupila na to mít děti.
A ráno šup šup na autobus a ze zasněženého Liberce vyrazit směr zapršená a šedivá Praha. Nějak se mi odtamtud vůbec nechtělo, bylo to tam mnohem víc zimní.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář