Úsměv Brada Pitta, oči Marlona Branda
Po dlouhé době jsme vyrazili do Lb v jiné sestavě. Tedy Druhá, Třetí a Čtvrtá. A jelo se tedy Bobikem. Co o těch 99 kilometrech napsat?? No nebudu to protahovat. Někdy mi přijde, že jsme tam hned, někdy že je to dálka. Ale jsme tu. Kosa jako blázen a to v Praze bylo skoro jarně v těch dnech. Ještě že jsem plyšový. Ovšem to, že naše pražská výprava plus asi 5 cizích diváků bylo jako všechno, to mě zarazilo. A zas zamrzelo. O Filmovém Fandovi jsem psal, byl jsem na premiéře a chystám se na reprízu. Třetí a Čtvrtá ovšem netušily. Tedy tušily z jednoho mejdanu, ale čekalo je překvápko. Já si užil druhou alternaci hlavních představitelů. A František se mi líbil víc tentokrát. On na Františku koukal jakoby ji fakt miloval! A už jsem si i pozpěvoval. Málem bych ale zapomněl na předskokanky, které pro změnu znaly Třetí a Čtvrtá, jelikož soutěžily na Kvítku. Tedy ty předskokanky. Které mi prosím odpustí, že si nepamatuji jména. Za to si moc dobře pamatuji, že zpívaly o broučkách a jiných zvířátkách.
FF bylo zvláštní vidět jen stát na podiu a zpívat, už aby byla ta repríza v Šalďáku. A také se mým tykadlům doneslo, že by mohlo být DVD. A bylo fajn vidět je z blízka a né z balkonu. A zahrál si s nimi Mára Ottl na úžasně znějící pozoun. Ten já fakt můžu! Mára umí. A co víc k muzikálu? Buď si můžete přečíst, jaká byla premiéra (ukázky textů atd.) a nebo rozhovor s Martinem. Vyšel krátce po tomto koncertu a jsem jeho spoluautorem.
No pak už pořádně našlápnutý Disneyband a ten, kdo za to může – tedy Martin Kadlec. Možná, že už jsem to tu psal, ale změny, kterými Db za poslední roky prošel, mi ne vždy přišly šťastné. A s Terkou jsem ze začátku měl trošku problém, co se týká jejího projevu. Nicméně… kapela se hodně vypracovala. Sedí to, vznikají nové písně. Má to šmrnc. Tomik hraje v některých písních na cajon, což je (a to mu prosím neříkejte, abych ho neuvedl do rozpaků) ale fakt mazec! Ale to už jsem psal i u vánočního Jarretu. Terka a Mrk byli roztancovaní, Mára válel na pozoun. Jako chlap (a prosím bez připomínek) si neodpustím poznámku… ten fígl, jak si Terka rozpustí vlasy….
Trochu mě tedy urazilo, když byl bubeník pochválen, že přijel na poslední chvíli a až z Prahy. A já jsem jako vosk? Já zaplnil půlku první řady! A zas vyčerpal zásoby džusu na baru. Tentokrát jahodového. Druhá nám po představení začala vyhrožovat, že umře hlady. Vyřešila to pytlíkem arašídů, neb nic jiného nebylo k mání. Ale to rozhodně nebylo jediné, co jí ten večer zkazilo náladu. Ale posezení na baru bylo jako vždy příjemné. A pak zas těch 99 kilometrů. (ano, správně, 9 a 9 a 9 a 9.... :-))