Sluníčko a pampelišky
Byl krásný jarní den. Bylo nádherně jasno, bylo teplo… ideální den na to jít na pivo do parku. Škoda jen, že se hrál hokej, což trochu odpoutávalo pozornost. V Riegráčích je prostě hezky. A prý celkem zajímavý výhled. A to se tak někdy stane, že se rok s rokem sejde… Prostě je fajn si jen tak v klidu (při smskování o hokeji) popovídat o životě. Ony pampelišky… prostě každá je důležitá, každá má svůj čas a místo a důvod. Že někdo umí zarazit mě, že nemám co říct, není zas tak nezvyklé, ale že se to podaří mně na někom jiném? To jsem nečekala. V řadě věcí jsem si udělala jasno a bylo mi prostě fajn. Věci se vám spojí dohromady a začnou dávat smysl a hned se vám zas v hlavě uvolní kousek místa. A jsem moc vděčná těm dobrým duším, co mě vyslechnou a poradí a chápou mě. Protože každý máme své pampelišky. A když k to celé podpoří večer s melodiemi a texty, které vám jakoby mluví z duše, může to buď vyvolat úsměv, když vám to konečně začíná dávat smysl a nebo naopak slzy, když vám něco smysl nedává.
A že vám nedává smysl celý ten odstavec? Není divu. Byl to dost osobní a osobitý podvečer a večer a nemusíte o Třetinách vědět zas úplně všechno. Ale být by tu měl. Tak ho berte třeba jen jako návod na to, kam jít s kamarádem na pivo.