Šavlový tanec
Cesta z Prahy byla v lehce hektickém stylu. Prostě jsme nestíhali. Druhá Třetina to na poslední chvíli nějak zrušila a řidič se nějak nedostavil na místo odjezdu v určený čas, ale o dost později.
Po cestě „zoufalé“ volání na všechna možná telefonní čísla, abychom nakonec nestáli jen vzadu na baru. Potom ještě „zoufalejší“ smsky. Reakce žádná, takže nálada nějak klesala na bod mrazu. O to větší překvapení nás čekalo u vchodu, kde nám „lískotrhačka“ říká, že máme rezervovaná místa ve třetí řadě. Já je fakt miluju. A tímto ještě jednou děkuju.
Mazec. Jako vždy. Úvod vysvětlující co se asi tak bude dít a na co si dát pozor. Tak například třeba na dvojčata. To by mě nikdy nenapadlo. A pak AKCE. Vtipy s pointou. Narážky s pozadím. Přinášené a odnášené lahve. Jeden spolužák za druhým spolužákem … setkání znovu po letech. To vlastně ani nemá smysl takhle psát. Nejde to popsat. (Možná by tedy šlo, ale už je to taaaakkk dááávno…) A hlavně tohle není žádná recenze na představení nebo něco podobně podnětného a vzletného. Tohle je jen pokus zachytit pár dojmů z jednoho večera.
Po představení skoro útěk ke slunečním lázním. A tam veselé koláčky, čajíček, vínečko, teplo z krbových kamen, psy a pohoda. A potom? Potom už jen cesta černou nocí do Prahy….