Rodinná párty v Lidových sadech
Bylo parno. I v autobuse s klimatizací. Takže jsem cestu prospala. V tramvaji bylo taky vedro a do Liďáků mířily davy lidí. V kšiltovce Jarret jsem pravda nebyla moc nenápadná. Patrně prvně jsem zažila, že do Pekáče mířilo tolik lidí. No není divu, když to bylo zadarmo. Prostě kulturní pakáž. A rodinná párty může začít. Toník, Sára, Štěpán, Kačenka. A samozřejmě tatínkové, fotřínci a maminky. Také ale nechyběly babičky ani Babka. Hrála jim tam muzika, tancovalo se. Za podiem se jezdilo na koních, indiáni ukazovali své příbytky, Týnka rozdávala špekáčky…prostě správný mejdan pod širým nebem. Taky tam bylo spousta strýčků a tet, třeba Stráníkovi. A na každém správném mejdanu nesmí chybět šáša. A tady byl Šáša Ošanec a celé odpoledne moderoval.
Písklata vřěštěla, cvrčci se roztomile usmívali, Bořek stavitel přežil skluzavku a všichni si to moc užívali. A co se slavilo? Patrně nic. Prostě všechna ta radost ze života. Závidím jim tu bezstarostnost. A pak nám z nebe padalo štěstí. A že to byla pěkná průtrž. Usychala jsem naštěstí pěkně v pohodlíčku v autě a s příjemnou společností a za svitu zapadajícího slunce jsme uháněli ku Praze. Courala jsem rozpáleným sídlištěm k domovu.