První středa sem, první středa tam
A viděli Devítku beze všeho. Nebo snad Devítku Bezefšeho? Vlastně oboje. Ale hezky od začátku.
Po příchodu do Besedy jsem se nestačil divit, takové uvítání téměř všemi účinkujícími! Oni tam snad měli nějaké srocení nebo co. Tak honem do sálu a snažit se najít ostatní. Hurá, židli máme, nakonec není tak plno, jak jsme se obávali. A už to začíná. A Devítka beze všeho. Moooc jim to slušelo. Škoda, že to čtvrtá nestihla vyfotit, nemůžu se s Vámi podělit o ten nevšední zážitek.
Bezefšeho se na jeviště vešlo jen tak tak a rozjeli parádní muziku. Dlouho jsem je neslyšel a fakt mi ten večer sedli. Dokonce i čtvrtá říkala, že se ji to líbilo narozdíl od doby, kdy je před několika lety slyšela naposledy.
Co psát o hostitelské kapele, o ní to tu je pořád. Snad jen to, že si svých věrných opravdu váží, proč by jim jinak udělovala řády! Škoda, že já jsem nikdy žádný nedostal a to mám zlomené tykadlo už tak dlouho. Nojo, bohužel se mi to nestalo na společné akci s kapelou, jako Petrovi. Dobře, nebudu závidět a pogratuluju ke získanému řádu zlomené lopatky a popřeju mu, ať ten příští řád je o něco méně bolestivý!