První letošní ... vlčení
A je to tady! Festivalová sezóna začíná a kde jinde, než na Konopišti, mém rodišti! Tak jsme se s polovinou Třetin vypravili oslavit jednak moje páté narozeniny ale hlavně třetí Třetiny osmnácté narozeniny (jako ostatně každý rok). Protože v pátek bylo třináctého, raději si obě Třetiny vzaly dovolenou, aby se všechno podařilo tak jak má. No co vám budu povídat. Jedna trávila dopoledne po nemocnici a druhá si naplánovala praní a mytí všeho možného a zapomněla, že nepoteče voda. Nakonec ale vše dobře dopadlo, nasedáme a chvíli po obědě vyrážíme. Směr - Konopiště? Kdepak, je ještě brzy a my směřujeme o kousek dál, na zámek Vrchotovy Janovice.
Když jsme tam dorazili, začali jsme se zajímat o prohlídku. Když jsme zjistili, že další bude až ve čtyři a trvá hodinu, bylo nám jasné, že těžko stihneme být do 17,00 v Benešově a to jsme teda fakt museli! Když slečna pokladní s panem průvodcem zjistili, jaký máme problém, vzali nás na prohlídku hned. A teď to začalo. Na schodišti se nás ujal jeden mladý hoch a pověděl nám něco na úvod. Po té nás vpustil do dveří první místnosti a tam na nás čekala slečna vyprávějící další část historie a zajímavostí o zámku. A tak to šlo pořád dál. Studenti Gymnázia Opatov (v jehož současné budově kdysi sídlila základní škola, kam chodila třetí Třetina) nás takto řetězově provedli celým zámkem. Bylo to příjemné zpestření a musím říct, že si díky tomu i něco pamatuji. Protože jsme měli ještě chvíli čas, prošli jsme se zahradou a pak už spěchali do Benešova. Tam jsme opatřili vše potřebné nejprve v cukrárně a po té v supermarketu, završili to točenou zmrzlinou a vydali se na párty mezi stany a mezitím vším po očku sledovali hokej a byly čím dál smutnější. Ale zpátky mezi stany. Jeden jsme si nejdříve sami postavili a očekávali příchodu dalších známých a kamarádů. Ti se pozvolna trousili do areálu a my se přesunuli k sudu, kde pokračovala naše párty. Rozdávali jsme dort, nalévali šampaňské a becherovku, jedli brambůrky a přáli a přáli a přáli a nad ránem šli spát. Někteří spořádaně do spacáku, jiní si ustlali na krabici s dortem. To aby jim ho někdo do rána nevyfoukl!
V sobotu nás čekala muzika. Spousta muziky. A jako první Pouta. Přesně jako před pěti lety. Vzpomínáte na písničku Ještě dýchám? Ano, i ta zazněla a je stále pravdivá! A další kamarádi. A další gratulace. A další becherov. A dort. A dárky. A muzika. Ta hlavně. V jednu chvíli se to celé začalo nepatrně zvrhávat, ale naštěstí vše dobře dopadlo, jinak bych vám tady nemohl nic vyprávět, to je snad jasné.
A už se blíží večer. Přichází únava. Padají první kapky. Tentokrát už to nejsou pečení holubi, kteří během odpoledne létali některým divákům téměř do úst. Třetiny se potkávají ve stanu a po menším váhání se rozhodují, že už ho neopustí. A tak usínáme za zvuků deště a lijáku a deště a zkrátka pořád prší.
A v neděli? Je pošmourno, když vylezeme ven, je téměř vylidněno a tak si dáme snídani, pobalíme mokrý stan, schováme cihly na příští rok (no jasně, za chvíli si tu postavíme barák! - heslo "ypsilon") a jdeme pozdravit Bobíka, který nás po domluvě s Miloušem o chvíli později odváží domů.
Tak zase za rok!