Pokřtíme to i v Praze a budem slavný
Jarreti křtili celkem natřikrát. O velkém Libereckém mejdanu už se tu psalo. A jak to pokračovalo v Praze? Sotva se Druhé vrátil hlas, přišla ho do Besedy opět ztratit. Ovšem opět stylově. Měla krásný stánek, prodala hromadu cédéček, byla velice stylově oblečená. Ovšem koncert si tentokrát moc neužila. Čím to? Beseda byla plná. Dveře do sálu byly otevřené a lidé vypadávali ven. Nebylo to ale tak dobré jak v Libáči. Bylo to na sezení. A přiznejme si, že na kapely jako My3.avi a Jarret se nejde nehýbat. Ale i tak jsem si s Třetí užíval u stolku. První dorazila né vlastní vinou pozdě. Oni začali dřív.
Co ke koncertu ještě říct? Byl tam i Bohoušek. Ten byl samozřejmě i v Liberci, což nám ve vší té spleti dojmů z reportáže nějak vypadlo. Byl tu opět Miras a David. Byl to pěkný kravál. Ale fakt pěkný! Jinak to bylo dost podobné. Až na to, že při závěrečném křtu se nástrojů ujali pánové z My3.avi, stylově oblečeni do krásných batikovaných triček.
V publiku byli všichni. A zdaleka jsme nebyli jediní šílenci, co byli o pár dní dříve i v Liberci. A dál? No dál… v Besedě je moc příjemný bar. Takže už stačilo jen obvolat své řidiče. Jenomže… “jasně vezmem tě, ale já neřídím.“ Ok, takže druhý Marek. Ne. Takže Tomik. Ten už tu není. „Seznamte se, to je Tonda.“ Chudák Tonda. Tuhle partu vézt po zastávce na pumpě. Ale taky trefil. Hlášku „celý svět je jeden velký pisoár“ měním na „celá Čerňák je jeden velký pisoár“. Schytala to naše garáž, popelnice a mamčiny rudbekie. Pánové pánové… tak jsem vzala ty své dva kufry a odkráčela do druhého patra… dobrou noc.
Poznámka pod čarou: Až potkáte Michala tak mu klidně pochvalte novou košili. Většinou ji chvíli před tím teprve vyndal z obalu.