Letíme za moře
To bylo ale plánování a řešení a těšení. Třetí si už v létě koupila průvodce a během prázdnin se vyznala v centru Londýna, aniž tam vstrčila byť jen prstíček. A tak mohly letět. A vzaly mne s sebou. Třetí a její dvě kolegyně z práce, s nimiž společně bifluje angličtinu. Ne, nebojte, budu psát česky, mně na hodiny neberou.
Ale co psát? Bylo to takové .... třetinovské, i když Třetiny byly v menšině. Asi stačí jedna plus já a nálada je výýýbornáááá. A co jsme všechno viděli? Inu snad úplně všechno, co běžný turista během eurovíkendu stihne a ještě něco navíc. Něco i několikrát (třeba most - z venku, zevnitř, zhora, zdola, zvedací, padací, nasvícený světly, nasvícený slunkem). Něco jen z venku. Něco i mimo plán. Ale jedna jistota na nás čekala každý den - Caramel Macchiato Grande! Jo a taky Subway.
A jinak? Inu... pod mostem jsme nespali, naši rezervaci nakonec našli a tak jsme dostali klíč od pokoje. Hurá. A tak jsme se mohli vrhnout do víru velkoměsta a ...
Učili jsme se barvy:
- jééé, ten most je modrý! Ale on nebyl, to ho museli včera natřít!
- chlapi tu jsou černí. Všude. V hotelu, v letadle, v autobuse, v metru.
- jedeme žlutým metrem na zelené a pak šedým nebo po červené na žlutou? Ale tahle zelená je jiná, než tamta, ta byla tmavší. Že to byla modrá? Tak jo, tak tyrkysová.
- vidíte támhletu modrou markýzu? Tak tam je metro.
Učili jsme se směry:
- dívej se vlevo, dívej se vpravo, aby tě nezajel autobus. A nebo cyklista.
- chodí se tu vlevo nebo vpravo? Asi jak kdo - místní vlevo, turisté vpravo.
- tyjo, ten autobus jede v protisměru! Ajovlastně :-)
Učili jsme se jíst:
- pepper ne paper
- eggs, ale ne vařené, spíš smažené, ale ne zamíchané, prostě volské oko.
- marmeláda nebo džem? To kdybych si pamatoval...
- tohle je slané nebo sladké? Hm, to bude určitě dobré. Ale ... není to krmivo pro rybyčky, žene?
- jéééé, lentilkyyyyy
- máte tmavý chléb? Ne? A bílý jogurt? Také ne? No tak tedy světlý chléb a ovocný jogurt.
Učili jsme se počítat:
- jednu jízdenku na London Eye. Ale proč mám platit 4x víc?!
- lístek do Greenwiche. Ale já chtěla jeden, proč mi dáváte dva?!
- pokoj číslo 103. Ale tohle je 203!
- a proč se to všechno dělo zrovna třetí Třetině?!
Učili jsme se přesný čas:
- kolik je hodin? Našeho času deset večer. A místního. Počkej ... hm ... aha ... no ...
- do Olympiády zbývá ... nojo, ale našeho času to bude o hodinu víc. Nebo míň?
- jakto, že letadlo tam letí hodinu a zpátky tři?!
Učili jsme se krotit divou zvěř:
- hele, ta labuť mi žere z ruky!
- bacha na racky, ať jim to všechno nesežerou!
- jé, hele, veverka... na, malá, vem si. Ne opravdu nemyslím pana Veverku.
- pozor, ať nešlápneš na koně. Že je jen nakreslený? To nevadí.
- ale tenhle je živý, snad mě nekousne.
Ale hlavně ... UŽÍVALI JSME SI SLUNÍČKA. Ano, čtete správně, v Londýně na konci října jsme si užívali sluníčka a nááádnherného počasíčka. A to doslova. Jen jsme se na tu počasíčkovou předpověď nějak nemohli soustředit, a tak jsme ji museli sledovat dvakrát. Ještě že s náma byla naše favoritka. A taky frajekra a ta, co je fajn :-)
Tak a to by bylo tak ve zkratce všechno. Že tomu moc nerozumíte? Inu ani já ne a to jsem byl skoro u všeho. Ale znáte to, ženský :-))
PS: ten celník jí sebral boty a ona musela jít bosa celní kontrolou. Ještě že měla ponožky bez díry. A ta druhá pronesla do letadla vlastní vodu!