Kterak Ryba skákala přes Kaluže
Sešly se nejprve dvě a daly si společný čajíček. Čtvrtá je ujišťovla smskami, že opravdu dorazí a že jí mají držet místo. Dvě přítomné se rozhlédly po Rybě a řekly si, že to asi bude hodně náročné, když je tu asi jen jeden další divák. Všude totiž byly samé Kaluže. Pardon, Tlupáci. Nějak si na to nemůžu zvyknout...
Ale to už se blížila půl osmá, končila zvuková zkouška, dorazila čtvrtá a ... začátek bude ve 20,00. Nojo, klasický nešvar dnešní doby, kdy je o jedné akci více zdrojů a každý uvádí jinou hodinu. Ale nám to nevadí, sedíme, popíjíme čajík, povídáme spolu, povídáme s Kalužemi a vzpomínáme, kolik že je to let, kdy jsme se viděli naposledy. Nejlépe se to vždycky pozná na dětech, někdy mi připadá, že rostou nějak moc rychle...
Ale to už je tu koncert. Ze začátku si musím trochu zvykat na nazvučení, ale pak už to docela jde. I když občas se z pódia ozve hláška směrem ke zvukaři a z hlediště odpověď - není tady. Tlupáci zahráli starší i nové písničky a přišlo mi, že už nemají tolik náročnou choreografii, jako dříve. Alespoň jak si je pamatuju z dob před několika lety, kdy se během koncertu často různě střídali na pódiu a měninli nástroje. I když na tom rybím by to asi ani moc dobře nešlo.
Po přestávce zahrálo v nakonec docela slušně zaplněné Rybě hostitelské Bejlí. Abych pravdu řekla, moc si z jejich vystoupení nepamatuju. Tím nemyslím osoby a obsazení, ale spíš to, že si teď s odstupem doby nevybavím žádnou písničku, hlášku nebo melodii, i když vím, že to byl příjemný večírek. Jestli to nebylo tím, že jsem celou druhou polovinu koncertu marně čekala na čaj, který mi vyfoukli jiný diváci. No nevadí, všichni zainteresovaní se mi pak několikrát omlouvali, budiž jim odpuštěno.