Kde něha kotví
13. 3. 2011
V rámci festivalu Jeden svět se na prknech libereckého Divadla F. X. Šaldy konal benefiční večer na podporu divadelního spolku Létající divadlo na kolečkách a organizace Hospicové péče sv. Zdislavy. Benefiční večer konaný pod záštitou herce Ladislava Duška.
Bylo třináctého. Ještě že byla neděle. I když jsem byla přemouvána k návštěvě ráje, vydala jsem se raději za odpočinkem na sever. Ostatně slíbila jsem to už dávno. Kdo mohl tušit, že to zas bude vypadat, že jedu na Jarret. Ale oni tam fakt neměli být. Těšila jsem se na The tap tap orchestra. Ale hlavním cílem bylo divadlo. Přesněji festival Jeden svět, Divadlo F.X. Šaldy a v něm Létající divadlo na kolečkách.
„Jsme takoví, jací jsme v našich hrách. Nesnažíme se o dokonalost, chceme ukázat, jak vidíme svět a co o něm víme. Létající divadlo na kolečkách je divadelním projektem Občanského sdružení S(C)HODY, který vznikl v říjnu roku 2006. Jeho hry jsou autorské a na jejich vzniku se podílí celý soubor.“ Soubor má na kontě řadu úspěchů a ocenění, účastí se různých akcí a festivalů. A jak jsme na ně přišli my? To máte tak… jednoho krásného zářijového dne loňského roku, si před zraky řady svědků řekli své ano Karel s Boženou. Byla to krásná svatba uprostřed lesíka, blízko kukuřičného pole, za dozoru Svaté Trojice. Tedy ne nás. Byla jsem tam tenkrát sama. Ale zpět. Tedy dál. Pak byl samozřejmě pořádný mejdan a na mejdanu jsem se seznámila s Ivetkou a jak sme se tak bavily o různé kultuře, přišla řeč na Létající divadlo na kolečkách. Je to tak… spolek tvoří zdravotně a mentálně postižení různého věku. Každý má svého asistenta a hrají divadlo. Nikdy jsem na ničem podobném nebyla a popravdě jsem vůbec nevěděla, co od toho můžu očekávat. A byla jsem velice ale opravdu velice mile překvapena a ohromena.
Do divadla jsem se dostala zadním vchodem. Ale odpracovala jsem si to! Ani nevím jak jsem se dostala na podium a pak nevěděla jak z něj zpět. Sakra! Ještě že tam byla Ivet a poradila a i mě seznámila s některými herci. V předsálí byly k prodeji výrobky chráněných dílen a výstava gobelínů. Kulturní podvečer zahájil soubor bicích nástrojů ARIE ze ZŠ a ZUŠ Jabloňová.
„Jsme takoví, jací jsme v našich hrách. Nesnažíme se o dokonalost, chceme ukázat, jak vidíme svět a co o něm víme. Létající divadlo na kolečkách je divadelním projektem Občanského sdružení S(C)HODY, který vznikl v říjnu roku 2006. Jeho hry jsou autorské a na jejich vzniku se podílí celý soubor.“ Soubor má na kontě řadu úspěchů a ocenění, účastí se různých akcí a festivalů. A jak jsme na ně přišli my? To máte tak… jednoho krásného zářijového dne loňského roku, si před zraky řady svědků řekli své ano Karel s Boženou. Byla to krásná svatba uprostřed lesíka, blízko kukuřičného pole, za dozoru Svaté Trojice. Tedy ne nás. Byla jsem tam tenkrát sama. Ale zpět. Tedy dál. Pak byl samozřejmě pořádný mejdan a na mejdanu jsem se seznámila s Ivetkou a jak sme se tak bavily o různé kultuře, přišla řeč na Létající divadlo na kolečkách. Je to tak… spolek tvoří zdravotně a mentálně postižení různého věku. Každý má svého asistenta a hrají divadlo. Nikdy jsem na ničem podobném nebyla a popravdě jsem vůbec nevěděla, co od toho můžu očekávat. A byla jsem velice ale opravdu velice mile překvapena a ohromena.
Do divadla jsem se dostala zadním vchodem. Ale odpracovala jsem si to! Ani nevím jak jsem se dostala na podium a pak nevěděla jak z něj zpět. Sakra! Ještě že tam byla Ivet a poradila a i mě seznámila s některými herci. V předsálí byly k prodeji výrobky chráněných dílen a výstava gobelínů. Kulturní podvečer zahájil soubor bicích nástrojů ARIE ze ZŠ a ZUŠ Jabloňová.
Následovalo divadelní představení Namuluj mi beránka. Společně se členy divadelního spolku se tak diváci vydali po stopách Malého prince cestovat po všemožných planetách. Velmi vtipně a poeticky zpracované a zahrané. Herci ukázali, že si sami ze sebe umějí udělat legraci a využít svých „nedostatků“ ve svůj prospěch. Moc jsem se bavila. I vizuálně bylo představení moc hezké a byli po zásluze odměněni bouřlivým potleskem. Škoda, že nebylo moc lidí. Zpestřením bylo hned několik dětí, které jen tak pobíhaly po podiu a pomáhaly hercům.
Po přestávce vystoupil Jarret. Kapela měla krátce po týdenní šňůře po moravských městech a bylo znát, že je dobře rozehrána. Pro noblesní prostředí divadla zvolili akustičtější verzi koncertu, jakou věrní posluchači znají především z předvánočních hraní. Žádné elektrické kytary ani smyčky. Velká bicí souprava se vyměnila za cajon, elektrická kytara a baskytara za akustické, pouze klávesy zůstaly. Členové divadelního spolku a přítomné děti doslova roztančili podium kolem kapely a bylo znát, že na úsloví prkna, co znamenají svět, skutečně něco bude. Ty nejmenší (ahoj Kačenko) vydatně pomáhaly i zpěvem. Tečku udělali novou písní, s prozatimním názvem Galeony. Jedna z písní, u kterých vám jde lehký (příjemný!) mráz po zádech........
Jsi můj vítr v plachtoví
horký příboj v peřinách...
...zvedáme kotvy
nese nás proud
plujeme do tmy zapomenout
přímky se protly za obzorem
budeme plout dokud nepřistanem
Přístav se ztrácí
nese nás proud
plujeme do tmy zapomenout
kde něha kotví za obzorem
budeme plout dokud nepřistanem
Kulaté oči kajut plaše svítí
než těla odkomíhá vlnobití...
horký příboj v peřinách...
...zvedáme kotvy
nese nás proud
plujeme do tmy zapomenout
přímky se protly za obzorem
budeme plout dokud nepřistanem
Přístav se ztrácí
nese nás proud
plujeme do tmy zapomenout
kde něha kotví za obzorem
budeme plout dokud nepřistanem
Kulaté oči kajut plaše svítí
než těla odkomíhá vlnobití...
....a tak jsem tmou běžela (ano, jsem blb) na autobus a tmou plula za obzor....
Pozn. pod čarou:
Ne, stále nemám řidičák. Ne, stále nemám chlapa. Ano, napsal to Máca, to bylo jasné hned.
Ne, stále nemám řidičák. Ne, stále nemám chlapa. Ano, napsal to Máca, to bylo jasné hned.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář