Kalím, kalíš, Kaliště
A byly jsme tam zase. Na úžasném místě uprostřed lesů, kde vládne pohoda a dobrá nálada. Zatím jsme tam zažili vždy i dobré počasí, i když podle vyprávění to tak není úplně vždy. Ale nepředbíhejme...
Cesta byla akční. Čtvrtá nějak zapomněla vnímat Milouše a tak sleja až o dost dál, než bylo třeba. Naštěstí se třetí chytla a podle směrovek určovala správný směr, kterým se vymotat z Prahy. Jenomže nevěděla o jedné uzavírce a tím pádem i následné objížďce. Ale co, tady už jsou šipky a jedou tam všechna auta. Naštěstí jedou, i když pomalu. Třetí ta místa znala, není to tak dávno, co se tudy občas projížděla na kole. Když tu najednou čtvrtá odbočuje... Třetí se ptá proč? Čtvrtá na to, že tam byla šipka. Třetí že sice byla, ale ukazovala rovně. No ... tak se na tom parkovišti u Bauhausu otočíme a hurá, konečně dálnice. Kolona? Nojo, tak si postojíme půl hodiny na asi 5 kilometrech. Pak už sjedem ze silnice pod most a už se blíží Bělice, hurá!
A co se dělo tam? Mám to všechno zahalené tak nějak příjemnou mlhou, ale tu a tam se objevují nějaké ty konkrétnější zážitky. Tak třeba šampaňské s jahodama a ohňostroj. Ne, není Silvetr, to jen fanklub slaví 10 let. Hraní a zpívání. Úžasné maso se zeleninou. Ráno asi v 11,00 budíček a hromadné foto. Pak přípravy festivalu, první návštěvníci a pak muzika, muzika a zase muzika. O ní si můžete přečíst na mém oblíbenémoranžovém webu. Sluníčko. Krásné počasí. Pohoda. Holka od koní, pardon na koni. Kamarádi. Sázka o tom, kdo bude hrát holku od koní, jestli Devítka, Žalmanův spol a nebo nikdo. Vyhráli ti, co sázeli na Devítku. Ale kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby tam nebyli ti koně :-)
Po skončení se hrálo, zpívalo, povídalo, jedlo, pilo a vůbec bylo spolu a bylo fajn. V neděli pak nastalo velké balení a loučení a domlouvání a plánování a těšení se na příště. Tak zase za rok na srazu a festivalu? Uvidíme!