Epy, Šáša a (ne)Stráníci
Někdy přemýšlím, proč vlastně píšu reporty z akcí. Je to kvůli čtenářům? Abych je pobavila? Poučila? Naučila? Je to kvůli nám? Našim vzpomínkám? Je to kvůli příští generaci, aby kroutila hlavou nad tím, jak byla bábina trhlá a co za hrůzy poslouchala? Někdy je to tak a někdy jinak. Tentokrát je to pro vzpomínky. Přece jen … ta naše paměť děravá.
Vzpomínka první – Jedeme bilým drakem. Neřídím. Užívám si představu dobře vychlazené dvojky bílého na baru.
Vzpomínka druhá – Setkání a povídání s Šášou hned u pultu s lístky.
Vzpomínka třetí – Setkání a povídání s Lubošem na baru.
Vzpomínka čtvrtá – Luboš představen jako Šáša.
Pitomá blbá MOZEK.
Vzpomínka pátá – muzika. Krásná. Mám prostě Stráníky se Šášou opravdu ráda. A Epy? Asi bych to neměla psát takhle veřejně, ale oni jsou čím dál tím lepší. Bála jsem se, co s nimi udělá odchod Lukáše. Zvládli to. Bála jsem se, co s nimi udělá příchod Dušana. Posílilo je to. Bála jsem se, co to jako bude s cajonem. A ono je to dobrý. Jako vážně dobrý. Jsou skvělý … milujeme je. (Vždyť víte :-))
Vzpomínka šestá – povídání s Cucií a krásná červená kytka na halence.
A to je konec jednoho krátkého vzpomínání na jeden z nezapomenutelných večerů v Liberci.