Dvoutřetinová Zahrada
Zahrada a poprvé
Poprvé bez Kačenky
Poprvé žluté tenisky
Poprvé jsem nebyla za celou dobu na Zámku
Poprvé jsem zažila déšť a zimu
Poprvé jsem neměla zástěru
Poprvé nebyla ulička
Poprvé jsem s ním nemluvila
Poprvé ret na ret a zub na zub
Poprvé nebyla noční směna nejhektičtější
Poprvé jsme se odvážili přestěhovat postmix a pípu
Poprvé jsme měli celou třídu sami pro sebe
Poprvé byla fronta ve sprše pořád – i v pět ráno
Poprvé jsem měla chuťový orgasmus (čti ovoce v čokoládě) každý den
Poprvé jsem viděla malého Samuela
Poprvé Tomáš Klus a jeho úsměv naživo
Poprvé jsem si něco do čeho jsem se zamilovala nekoupila
Poprvé mi bylo i smutno
Poprvé bylo ledacos poprvé
... tolik první Třetina. A jak si to užila řetí Třetina? Inu takhle...
Hurá, konečně je to tady. A nebo spíš fňuk a je to tady. Zahrada. Ta s velkým Z i když ta letošní tak nějak divná. Kačenka zůstala v Praze. Co budeme dělat bez nejlepší mazačky chlebů široko daleko? Jak budeme moci být kompatibilní? A ... první ještě navíc nemá zástěru. Nonic, tak jedeme, už abychom tam byli. Ti řidiči nestojí za nic. Nemluvím naštěstí o jejich řidičských schopnostech, spíš o lidském přístupu a taky trochu o orientaci a to ještě nevím, co nás čeká cestou zpátky...
No ale co už že, nakonec se nám povedlo se zaregistrovat, ubytovat a čekat událostí příštích. A jaké že byly? V baru při zařizování tradičně chaos. Naštěstí si Třetiny po tolika letech dovedou zjednat pořádek a pár "silných" chlapů na přestěhování pípy, postmixu a lednice. Příšerka se svým matematickým mozkem dokáže zkoordinovat stavbu altánu a tak můžeme pomalu a jistě vyrazit na tradiční oběd za Pavlem a nechat bar osudu a první směně. Ale kde je Kačenka? Musíme na ní počkat. Ajovlastně...
Po návratu do školy zjišťujeme, že hudebna rezervovaná pro noční směnu je jen a pouze naše. Že by tu noční směna byla jen na baru? Jejich problém a naše štěstí, to se nám to bude během dne dospávat Zahrada, viďte Třetiny?! Nebo vlastně ... Třetino. No tak letos Příšera nedostane od Kačenky snídaňové lístky no. My zbývající dvě spolu každé dopoledne posnídáme a pak ... tu na koncert, tu dospat, tu nakoupit, tu se potkat, tu na ovoce, tu na oběd, tu popít, tu pojíst, zkrátka užívat Zahradu. A ... kdo že to letos vlastně hrál na Zámku? Škoda jen toho sobotního celodenního deště a tím pádem nemožnosti užít si plánované letní odpoledne na Terase.
Ale hlavně každý večer na baru! Tím nemyslím kdo ví jakou chalstačku, ale dobrovolnou otročinu (nojo, diskuse před Zahradou o Zahradě byly výživné). Tyjo, ale je to tu na tom našem místečku nějaké podivné bez Třetinky. A to tu má schovaný balíček! Po docela pohodových směnách ke kapli a pak do školy. Ještě zavzpomínat na kruháč, i když ulička je letos zavřená. A nebo není? Kdo ví, je to celé takové podivné. A prší. To i nebe pláče pro Kačenku, to je jasný....
Jo a taky jsem si pochovala Krtka! A to je snad vše, nebo není? Inu kdo ví, na co všechno má hlava děravá zapomněla...
A to nejlepší na konec - víte co bylo na celé Zahradě nejlepší? Bez čeho bych tam byla úplně ztracená? Bez čeho bych si Zahradu užila mnohem hůř nebo skoro vůbec? Víte co to mohlo být? Že ne? Nápověda - bylo to zelené... :-)