Dvakrát!
20. 5. 2011
Ano, když pročtete řadu předchozích stránek za těch x let, mohlo by se vám zdát, že jsme blázni, co jsou všude. Ale už tomu tak zdaleka není. A ač se vám poslední dva dny mohou zdát, že to popírají, není tomu tak. Původně to nemělo být sto tam sto zpět a druhý den hned znovu. Plán byl dva pěkné dny v Liberci. Což i tak byly, ale mezitím jsem halt musela do práce. No co se dá dělat.
Večer první – Stráníci a Epy de Mye. To už jste si přečetli. To byl čtvrtek. Ráno jsem utíkala do práce a pak hned na bus, protože jsem měla v Lb domluvenou schůzku s Hankou, že se půjdem někam cournout a na kafe a pak se stavíme za vnoučkem a společně se vydáme do Éčka na Disneyband. Dobře, tady už přestanu své bláznovství popírat, neb mi to stejně nevěříte. Po výletu na přehradu jsme se teda sešli v Liďákách. Modří vědí, co se mi celý den honilo hlavou a na baru se to konečně blížilo k rozřešení. Já jsem spekulant, to je hrozný. Disneyband. Těžko napsat něco nového. Tedy krom toho, že byla nová píseň. Klasická Mácovina. Respektive něco mezi Mácovinou a Nohovinou. Že to zní divně? No asi ano. Ale ta píseň zněla výborně. Terka byla chudák po operaci kolena, tak moc netančila ale aspoň se hodně soustředila na zpěv. A nikomu to neříkejte, ale asi jsem se zamilovala. Do pozounu.
Pak to šlo ráz na ráz…. rychle do Prahy, stihnout další koncert. Ano. Chápete správně. Od 19.30 jeden koncert. V Liberci. A po 22.00 druhý. V Praze. Když si to někdo umí zařídit. Překvapení se nekonalo. Tedy vlastně konalo, ale moc překvapením to nebylo. I když ano, ale milým. A to už jsme U Rafa. Vlastně jsem tam prostě byla odvezena, vůbec jsem se neptala, jestli můžu jet taky. Akorát po našem příjezdu se vybíralo vstupné. Kde se flákala pokladní nevím. A i řízek zbyl. V jednu chvíli hráli na bicí hned tři bubeníci. K tomu všemu takový zvláštní pocit, který zas a zas umocňují Jakubovy písně. Opřená o zeď ve svém oblíbeném výklenku jsem přemýšlela nad … nesmrtelností chrousta. Nad tím, jak jsou některé situace hrozně ale opravdu hrozně absurdní. A ten večer jsem tam rozhodně nebyla sama, kdo se nechal písněmi unášet někam jinam. Ale vlastně to byl pocit příjemný, protože to všechno dobře skončilo.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář