Dotekem
18. 1. 2011
V lednu jsem zcela plánovaně vyrazila do Brna. Mířila jsem na jednu velmi příjemnou akci. Nicméně o té teď psát nebudu. Chtěla bych vám popsat jiný zážitek. Myslím, že je vlastně nepopsatelný, ale pokusím se ho alespoň zlehka před vás rozprostřít.
Nejenom v Praze se děje spousta zajímavých věcí. To snad všichni ví. Nicméně „Pražáci“ budou určitě protestovat.
Po velmi emotivní cestě do Brna jsem se najednou ocitla uprostřed bílého klidu. Klidu ale pouze relativního. Bílé bylo skoro vše. Jen „balonky“ byly barevné. Barevná vodící linie.
Představte si, že jdete na výstavu a tam nejsou nikde zákazy sahat na exponáty. Naopak. Pořadatelé k doteku přímo vybízejí. Bez doteku totiž nelze výstavu pořádně vnímat. A tak chodíte se zavřenýma očima a „díváte se“ na zvukové obrazy, na plastiky, na labyrint. A pořád máte neodolatelné nutkání ty oči otevřít a přesvědčit se co to vlastně tím hmatem vnímáte. A tak oči otevřete a vidíte … bílou. Jenže nevidomí oči neotevřou. Oni prostě nevidí. Stála jsem tam a měla pocit, že mi něco uniká. Něco důležitého. A potom mi to došlo… měla bych si víc vážit toho co mám. Toho, že mám rodinu, přátele, práci. Že můžu jezdit na 3kolce, na hudební mejdany, na vodu, na hory, … Prostě toho obyčejného úžasného života.
Více informací o výstavě (která už ale bohužel skončila) můžete najít na http://blog.centrumpronevidome.cz/2011/01/dotykejte-se-prosim/.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář