Bez dohledu a přece pod dohledem
Jsou dny, které nezačínají hezky. Smutečním obřadem ve Strašnicích. Bylo to těžké. Ale na druhou stranu, vzpomínat se musí s úsměvem. Vzpomenout na to dobré, i když mi v ty dny přišlo, že jestli tam nahoře někdo fakt je, tak je někdy opravdu moc krutý. Na druhou stranu je ale zbytečné tím ničit sám sebe. Takže mi přišel vhod výlet do Liberce. Přijít na jiné myšlenky. A hned jsem to vzala trošku zhurta. S jedním chlapem jsem přijela, s druhým tam měla rande a u třetího spala. No jo, když mě pustili úplně samotnou.
Ale nejdřív k muzice. Demophobia. Host, na kterého jsem se velice těšila. A to jsem je slyšela na živo jen jednou. O nich jsem však slyšela mnoho. Prvně jsem je viděla taktéž v Liberci, na Bodrém podoledni. A…láska na první poslech. Ovšem těžko se to interpretuje někomu, kdo je neviděl. Seděla jsem na boku před podiem na schodech..ne že by bylo tak plno, ba naopak, na to, že to byl Jarretí večer to byl silně podstav, ale prostě jsem si to potřebovala užít z blízka. Smutek z rána ze mne spadl. A to nebyl Mlýnek. A Kapříci nebo co to tam křičel zvukař. Ale už jsem se dlouho tak nepobavila písněmi, ani mezi nimi. A bavili se všichni. Gazela dokonce pískala.
Po přestávce nastoupili domácí, osvědčená klasika. Trochu mě mrzí nová aranž DNA. Teď je taková…divně jakoby ucouraná. Taky je škoda Michalova textu v Galeonech. Jinak už si nějak moc nepamatuju. Po koncertě se začaly dít věci. Seznamovací agentura Kateřinky.cz se pustila do akce a nalákala hasiče. Kdo by měl vědět, ví podrobnosti. Tady stačí napsat, že jsem se bavila. Bavila jsem se okolím, které jsem bavila já….no prostě to byla fakt zajímavá situace. A to ani nevím, jak to tam pokračovalo….v hlavě mi zůstalo jen….
…a malinovice na dobrou noc. A stejně se mi kupodivu krásně usínalo. A ráno, no ráno…žluťáskem zpět k šedi všedních dnů.
Víte, prvně v životě jsem zažila, že se v Éčku po koncertě vytáhly kytary, cajon, zpíval výřečný bubeník, zpíval basák, Hanka tančila….