Ano, já jsem profík, těší mě
22. 4. 2011
Reklama polygraf. Veletrh, který jsem tři roky z duše nesnášela a teď mi spravil náladu. V rámci studia Vyšší odborné školy umění a reklamy Orange factory (ano, fakt se to takhle dlouze jmenovalo) jsme se veletrhu účastnili povinně. A co hůř, jako hostesky pro stánek naší školy a pro MIP group. Po třech dnech strávených v přeplněném, tiskařskými barvami zavánějícím výstavišti, by ho nemiloval nikdo. Ale aspoň byla zásoba propisek na další rok studia. Myslím, že během těch let mi to nic nepřineslo. Možná, jsem přišla na pár jmen osobností, které bych si měla pamatovat. Nejabsurdnější bylo, že se nám tyhle dny počítaly jako praxe. Fotografům.
No ale ráda bych mluvila o ročníku letošním, kdy jsem se tam vypravila sama. Zaplatila jsem si vstup a jelikož mám diplom, tak jsem se tvářila jako profesionál. Ono totiž také v diplomu mám napsáno „umělecko-řemeslné práce, reklamní fotografie“. Na veletrhu se nepředstavují reklamní agentury, ale tiskárny, vydavatelství, výrobci nálepek a celé řady dalších reklamních materiálů, které jsou reklamními agenturami a firmami využívány k potisku, či jiné úpravě. Já šla hlavně po textilu. Nejdřív jsem se tvářila jako manažer hudební skupiny a zkoušela různé doplňkové předměty. V této oblasti samozřejmě neklamala firma Reda. Jako dobrý tah se ukázalo jít hned první veletržní den. Zástupci jsou vstřícní, milý a mají hodně propagačních materiálů. Už jsem vyrostla z toho, abych brala všechno. A i tak jsem nesla dvě tašky katalogů. V druhé fázi mě zajímal především velkoobchod s textilem. Tam nezklame Adler, Sols ni Lambest. Potěšilo mě, že i se mnou, třináctkou, se bavili jako se sobě rovným. U Adlera jsem zkusila taktiku textilní výtvarnice a zástupce firmy se dokonce tvářil velmi zaujatě, že je zajímají i drobnější odběratelé. Zajímal se o techniky, kterými tvořím a pak vysvětloval, co ze sortimentu je na to vhodné. Obdobné to bylo u Sols a to mne opravdu potěšilo. Však u Adlera jsem věrným odběratelem.
Co se týká nových trendů, na nic moc objevného jsem nenarazila. Noviny naší školy mi byly vnucovány pouze 3x. U stánku (který kopíroval naší akci Airbrusch ze Scholy Pragensis) se mi hnedle iniciativní učitel snažil nabídnout studijní plány. Tak jsem mu poděkovala, že jednou stačilo. Tedy aby to nevypadalo, že si na školu stěžuju, strávila jsem tam tři příjemné tři roky, ale za ně mohla sféra vyšších pater. Měla jsem z veletrhu dobrý pocit, ráda jsem se tam vrátila a pokud mi můj výtvarný elán vydrží – co bych taky asi jiného dělala že – tak za rok opět na reklamě Polygraf.