Zase na sever
Ale něco je jinak. Jedeme všichni a jedeme Berundou. Nojo, když on Bobík pořád ještě stůně... Sraz máme u druhé, i když třetí a čtvrtá se potkají už cestou. První dorazí jako poslední a tak můžeme honem nastoupit, naskládat všechny dárky, usadit se, dokonce i já mám dnes svoje vlastní místo, jen ten pás mi je trochu větší. Ale to nevadí. Cestou si užíváme dobré nálady a třetí ještě hokejového zápasu mistrovství světa. Sice si jen čte on-line zápis na internetu v mobilu, ale i tak se může radovat z vítězství našich hokejistů nad Finskem po samostatných nájezdech.
Ale to už se blížíme k Liberci a ... on tu není! To snad není možné! Ale zítra, to ho určitě uvidíme. A už jsme tady a začíná tradiční kolotoč - parkování, přesun do Éčka, tentokrát trochu kličkovaně mezi návštěvníky velkého sálu, kde se hraje nějaké divadlo, snaha o zaplnění Éčka a těšení se na Jarret ročník 97, Šantré, kouzelníka a nakonec Disneyband slavící za účasti Věrky a také Hanky, která jednou s Disneybandem vystupovala. Teď už vlastně dvakrát :-)
A co bylo pak? Dort ze sekané, plaché úsměvy nad sklenkou džusu (blbost, to už dávno ne), povídání, až vocať pocať jsi moje fáro, povídání, zábava, povídání, u sousedů rozhoupem jejich lustr, taxík a seznámení se s Kolečkem, ubytování a konečně dobrou noc. Chudák Šárka, že musí ráno vstávat.
Ráno? No spíš dopoledne. Čaj černý, čaj ovocný, čaj zelený, čaj do tohohle hrnku, čaj do tamtoho hrnku, čaj s trochou cukru... Ne, nebojte, tolik nás tam opravdu nebylo, ale když ona každá Třetina má čaj ráda poněkud jinak. Nakonec jsou všechny spokojené, pan domácí se ukázal, jako pozorný hostitel a ani o zábavu nebyla nouze. A jak jinak v muzikantské domácnosti, než u kytary a nahrávek. j
Ale už je čas pomalu vyrazit. Nejdříve do cukrárny na chlebíčky a větrník, pak k Éčku pro další dárky, Berundu a nakonec pro Hanku do Pilínkova. Snad nás tam ta paní dovede. A nebo spíš Třetiny vzpomínající na první předvánoční Éčko v Liberci? Uvidíme...