Vltava přitekla do Liberce
Těšila jsem se. Opravdu hodně. A bylo to zase přesně tak jak to bývá, když se člověk neskutečně těší. Stálo to za houby. Bohužel.
Pokud jste si přišli přečíst optimismem hýřící článek, tak to raději hned zase odejděte. I když … třeba překvapím i sama sebe.
První zmatky nastaly při odjezdu. Myslím, že jsem asi zbytečně vstřícná a hodná. A příště na to už fakt kašlu. Nikomu nic nenabízím.
Vyzvedli jsme Hanku i s vínem (hroznovým) na Proseku a začala příjemná cesta do oblíbeného města na severu. Nevím čím to je, ale Liberec má fakt kouzlo. Hanka jako rodačka měla rozseknout „letitý“ problém, která cesta do Liďáků je nejlepší a … ano jeli jsme zase úúúúúplně někudy jinudy, ale závěr to vylepšil, protože vyhrála moje varianta. :-)
V Liďákách fůra lidí a známých. Našli jsme si stůl u zvukaře a …. Uuuuužžžžž. Přišla hrůza v podobě zvukové smrště valící se šíleně kolem. Dávala jsem tomu šanci. 3 písničky by měly na vyladění zvuku stačit. Jak jsem se spletla. Do háje. Proč?? A za co?? Zažila jsem ve velkém sále i dobrý zvuk. Ale tentokrát to nebylo. Pro mě zvukař koncert zabil. A to doslova. I Hanka a Hanka utekly. Nedivím se jim. Nalákali jsme je na super kapelu s výbornými texty a ono bylo rozumět jen každé páté slovo. A to ještě jen občas. Sakra.
Ale určitě si nenechám ujít příležitost poslechnout si znovu vzkříšenou legendu někde v lepších podmínkách. Nejlíp pod širým nebem …. plným hvězd samozřejmě. Když kýč, tak pořádný.
A abych nekončila pesimisticky a byl celý ten článek k něčemu, tak … tak já vím obrovský tajem. Řekla bych Tajem s velkým T. Nebo až jako úplně TAJEM!!!!!!! Ale nemůžu ho říct. A nevyzvídejte. Jen jsem to prostě musela napsat. Musela, musela, musela. A tak.
Pusa všem kolemjdoucím od První
PS: Dala jsem si s psaním na čas, ale i s odstupem pořád převládá jeden dojem. Zvukař ten koncert zabil. :-( Achjo.