Vieneslava
Bylo nebylo... Jednoho dne přišla třetí s tím, že pojedeme do ciziny. Inu sbalil jsem si pas a batůžek a začal se těšit. Těšení mi vydrželo celý měsíc a najednou... šup do batohu, skok na vlak a... mašinka vesele si píská. Teda ony ty moderní vlaky moc nepískají, ale když obsadíte cleý vagón, tak je veselo až až. Chudáci ti 4 cestující, kteří sice jeli s námi, ale k nám nepatřili. Ale zase... kde se jim poštěstí vidět ve vlaku servírku na kolečkových bruslích roznášející šampaňské? Ano, podávala se snídaně. Sladká, slaná, tekutá, suchá, jak komu libo. Časem se všichni nějak začali přeskupovat a mísit a bavit a vidět Ješťed a najednou... Bratislava, vystupovat.
Popojeli jsme elektríčkou do hotelu, ubytovali se a vyrazili na návštěvu místní pobočky jedné nejmenované společnosti. Cestou jsme se zastavili na skvělé zmrzlině a pak pokračovali opět na šampaňské. I když každý původně začal nealkem, žízeň byla veliká. A pak - volný program. Třetí nám udělala průvodce po historickém centru Bratislavy, došli jsme i na Bratislavský hrad, pak na něco rychlého na zub a ještě na věž na Novém mostě. Cestou koupit vínko, sejít se na pokoji a ... co se tam dělo, nevím, já už spinkal.
Ráno po snídani se všichni vypravili na katamarán jedoucí do Vídně. Nikomu to neříkejte, ale já jsem tam byl také a stejně jako vždy opět bez jízdenky. Byla to super jízda, bylo i krásné počasí, sluníčko, teplíčko, teda alespoň dole v zavřené kajutě, nahoře prý docela foukalo, tam jsem se raději neodvážil.
Ve Vídni opět do hotelu, ubytovat a pak s průvodcem na prohlídku města. Rozchod, courání Vídní, nákupy, společná večeře, další láhev vína a honem spát. Tentokráte byly holky nějaké zmožené a ani neposeděly, inu alespoň nebudu usínat sám a ani s holkama pod jednou dekou. Ještě že jsou takové akční a řekly si o druhou a tak měla každá vlastní. Spalo se jim opravdu dobře, protože se ráno probudily skoro o hodinu později. Sice jim bylo divné, že je víc jak 20 minut po srazu nikdo neshání, když v tom zazvonil telefon. Za 10 minut byly dole a hurá do Prátru. Obří kolo, jeden vláček, který nejel, druhý vláček, který jel, strašidelný hrad poprvé, strašidelný hrad podruhé, výborný sachr, hotel a metro. A tam se cesty rozdělily. Většina vyrazila na Pendolíno do Prahy ale třetí ne, ta se společně ještě s jednou kolegyní vydala prozkoumávat další vídeňské pamětihodnosti.
Ale protože už bylo pomalu načase, vypravili jsme se k nádraží, tam se sešli se zbytkem, který se chtěl také ve Vídni zdržet a vyrazili do Prahy. Škoda, že jsme měli tak málo času a všechno tak rychle uteklo. Než jsme si to stihli pořádně užít, už nás zase vítalo Hlavní nádraží.
Tak tedy třetí, kam mě vezmeš příště?