Stereokultura
Tak jsem konečně stihla alespoň kousek promítání stereofotografií. Ze Španělska. Konečně trocha tepla, čajík a fotografičtí nadšenci. Povídání o fototechnice. Zas jsem si připadala jak v našem ateliéru, když kluci vedli dlouhé debaty nad technikou a do práce se jim moc nechtělo. Přiznávám, že řeším spíš výsledný obraz, než to, čím fotím. Ale to bude asi i proto, že prostě na novou techniku nemám peníze a zas mi na ní tolik nezáleží. A že bych se taky vydala studovat fotku do Paříže? Ale jak vám stereofotografii popsat... dobře vysvětleno to určitě bude na stránkách Klubu stereoskopické fotografie. A jinak nezbývá než doporučit nějaké to promítání. Snímky tak dostávají další rozmě ... hahaha... myslím nejen tu plastičnost. Je to ještě reálnější. Máte pocit, že v daném místě přímo jste a můžete se procházet. A to sluníčko... zahřálo.
No ale honem do Besedy. Plno. Samé známé tváře, samí muzikanti. No jakpak by ne. Petr Kalandra je jméno. Po dlouhé době jsem vytáhla rodiče na kultůru. Trochu mi náladu kazila jsen paní sedící vedle nás. Těhotná paní. Nic proti těhulím, ale nemusím celý večer poslouchat o tom, jak se cítí. Co je to vůbec za babyboom teď? Ale zpět k muzice.
Koncert byl na stojáka, což bylo fajn, protože tahle muzika zvedá ze židlí. První Petr Kalandra memory band. Ač revivaly a podobné kopie nemám ráda, tak musím uznat, že jsou dobří. Dobří muzikanti a má to tu správnou barvu? Šťávu? Nevím, jak to napsat. Nevydávají desky, to že si prý máme koupit originál Kalandru, ale pokřtili DVD z koncertu. Pokřtít ho přišel Oskar Petr společně s Kalandrovou ženou a dcerou. Oski a Vopi si s nimi i zahráli.
Po přestavbě ASPM & Jan Spálený. Už jsem je slyšela a musím přiznat, že mě to trochu uspává. Ale muzikanti jsou to výborní, to ano. Ten saxofonista! František Havlíček. A trubka a tak. A pak dlouhé zvučení, při kterém už jsem začínala hlídat hodinky s vidinou toho, že do konce tu rozhodně být nemůžu.
Blues session. Olin Nejezchleba, Zelí, Ondřej Konrád, Norbi místo Pavla Skály a všichni ostatní... publikum se sborově přidávalo... ty největší hity jako Dětské šaty, Kokain, Nebeská brána, Břímě, Solnej sloup, Lodník... další a další. Nechyběly ani písně z Olinovy solo desky. Ale to už táhlo na půlnoc a já (dneska už po x-tý) musela utíkat pryč. Ale nakonec jsme to metro stihli a ještě stačili popovídat o výletu do Švýcarska. Ještě že budou Blues sesioni hrát v Besedě pravidelně.