Slyšíš ten tóóóón
S tím letním jsem to asi trošku přehnal, ale první to opravdu bylo. Nevím, kde začít, stalo se toho tolik, tak to asi vezmu heslovitě.
Cesta z Prahy se dvěma Třetinami byla hodně dlouhá. Jet hodinu z centra do Průhonic, to na jednu stranu hned tak někdo neumí a na druhou v páteční dopravní špičce zvládne hravě každý.
O open scéně vám toho moc neřeknu. Během ní jsme zaparkovali, postavili stan, pozdravili všechny známé, zabrali naše oblíbené místo tentokrát ne u květináčů, ale místo květináče, zahřáli se první medovinou a pak už jen užívali muziky.
V sobotu se nám nechtělo vstávat, ale když jsme uslyšeli ten tón, vypravili jsme se do areálu a začali si užívat muziku a bát se deště. Předpověď počasí byla všelijaká, nakonec se ale nepotvrdila a dokonce jsme někteří z nás měli v neděli pocit spálené tváře od sluníčka! A nebo to byly spíš omrzliny od té chladivé malinovky?
O muzice tu psát nebudu, měli jste tam být a všechno si poslechnout. Snad jen zmíním, že jsem si našel své oblíbence a měl zároveň čas dojít se najíst a na procházku. Aneb jak to má na správném festivale vypadat.
Proč jen je taková zima? Honem do stanu pro další vrstvu!
Ještě si chvíli poslechnu sejšn v sudu a pak hurá spát. A ráno? Kde je čtvrtá? Já si to myslel... :-(
Tak se tu tedy mějte, my jedem. Cestou se ještě stavíme u čtvrté na chatě a to už je opravdu téměř léto! Jak nám se nechce do Prahy. Už abychom zase někam jeli...