Pilínkov, déšť, žáby a vonící šeříky a litry Metaxy.
Třetiny jsou šikovné a nakonec to celkem hned našly. Takže jsem si mohl hrát s Toníkem a spoustou žab. Ale i Třetiny se k nám přidaly. Toník nám ukázal celé své království a pak jsme společně poobědvali, co Hanka mooc dobře uvařila. Chvíli na to už jsme se lijákem proháněli ku Praze. Na chvíli jsme se rozloučili s tím, že se večer zas potkáme v Besedě. A nejen my, ale hlavně My3.avi a spol.
Ano, konečně jsem je zas slyšel a hrozně jsem se těšil na křest nové desky, nesoucí název Smutná euforie. V sále bylo plno známých. Křoví přijela dělat Epy de mye a kmotry Hanka s Mrkem Jarretovic a Pepa potapěč. Křtilo se vodou z Vltavy. A Metaxou.
A jaký ten koncert byl? Melancholický (první deska se jmenovala Veselá melancholie, pozn. redakce), euforický a hlavně energický. Překvapilo mě, že se netančilo, byly tam stolečky. Jak už napovídá název desky, písně jsou v podstatě smutné. Ale texty se Honzovi zase moc povedly. Verše jako „i světlo má své stinné stránky“ nebo přirovnání „jako by ve mně seděl papírovej paňác, vprostřed mýho těla“ jsou prostě výborné. Došlo samozřejmě i na písně z desky předchozí, na závěr večera jsme si i zatrampovali.
Trubka, housle, střídající se basáci, odcházející bubeník, Epy pomáhající s vokály, Jožins... vše klapalo a pouštělo do lidí melodie plné melancholických i euforických tónů. A pak už se jen slavilo a povídalo a tančilo po sále i chodbách. A to je vše přátelé. Volume vohul!!!