Opět u Veverek
Dorazil jsem se třetí Třetinou nějak po půl šesté a světe div se - nebyli jsme první! V salónku už sedělo Brožstvo. A tak jsme se dali do řeči hlavně o renovované hospůdce. Už vstupní dveře nás totiž zarazily a říkali jsme si, jestli jsme opravdu ve správné hospodě. A pak to šlo dál - jiná hospodská, plastová okna, nové židle, výmalba... Ale pivo a jídlo stále stejné. Teda až na klobásu, kterou někteří z nás hned okoštovali. Podle toho, jak mlaskali, jim moooc chutnala. Ale to bylo až o něco později. Zatím chvíli po nás dorazila Saša a pak dlouho dlouho nic. A o další chvíli později se konečně ledy prolomily a začalo houstnout. Při prvním sčítání přítomných jsme se dobrali k číslu 18. Čtvrtá, která se kasala tím, jak to má k Veverkám devítkou půl hodiny dorazila s hodinovým zpožděním a málem si neměla kam sednout. Při druhém sčítání fnanklbu jsem se dostal až k jednadvaceti a to už byla Třetinka pryč.
Jindřiška v úvodu zmiňovala jakýsi rozhovor se štamgastem, který se jí ptal, kdy že se začně hrát. A představte si, že svou informací, že o půl deváté, nebyla ani moc daleko od pravdy. Začalo se chvíli po půl. A jelo až skoro do půlnoci. A mezitím pivečka, panáčky než došla Becherovka, muzika, historky, písničky, pizza a nakonec loučení a odchod na tramvaj. Jak jinak - na devítku. Ale že by jela až do Ostravy, o tom jste mě teda nepřesvědčili, i když jsem vám to v jednu chvíli málem uvěřil :-)
Tak zase někdy příště u Veve a doufám, že to bude dřív, než po roce, nebo jak dlouho jsme se tu vlastně nesešli.