Krátce a úderně. A dvakrát!
Krátce a úderně. A dvakrát! Ne, opravdu nejde o žádnu sprosťárnu. I když napsat nějakou tu řekněme lehce pornografickou povídku by možná konečně nalákalo čtenáře. Tak teda pro Aničku: byli jsme na divadle. A hned dvakrát. A to divadlo se jmenuje… tramtadadáá... Krátké a úderné. A je z takové malé vsi kousek za Prahou. Liberec se to tam jmenuje.
Krátké a úderné divadlo… Máca, Mára, Kuba, Slaměnka, Gábina a další a další. Prvním představení se jmenovalo Hrdý kapitán Koráb aneb večer bez záruky. Což myslím, že u Kúd je téměř každý večer. Ale neodcházejme od tématu. Co že si tedy pro tento večer vybrali? V podstatě z každého představení něco. Jen jsme se nemohli shodnout, na kolika a kterých představeních už jsme byli. Nakonec jsme se shodli, že asi na Haloo a na pohádce O Kačence a skřítkovi Modráčkovi. Na té ale hned dvakrát. Prostě nejsme troškaři. Každopádně v hlavě mi utkvěl především Cirkus krokus alias Michal Švácha a jeho plyšový zvěřinec. Připomnělo mi to, když nám na těch samých prknech vystupovala Třetinka. Náhled do hry Halo, když v opuštěné chalupě nemohou sehnat doktora pro těhotnou dceru. Parodie na telenovely. Máca v kapitánské uniformě (ve které pobavil už i na Frozenfestu) zpívající píseň o své nové práci hlídače u bezpečnostního rámu.
Samozřejmě jedinečný je celý koncept Krátkého údernismu. I jen průvodní slovo Míry Skřítka Holubce a Jakuba Žáčka je prostě geniální. Jakub nás například seznámil se svými zkušenostmi s tvorbou choreografie pro české celebrity. Míru prostě pořád vidím jako Skřítka. A to počkejte, co popíšu u druhého představení. Myslím, že část publika přilákala na KUD účast Gábiny jedné nejmenované talentové soutěži. No a závěr neměl chybu, povedená píseň. Da!
A jelikož to bylo v Éčku, tak následovalo příjemné posezení na baru. Představení druhé bylo o pár týdnů později v jedné malé vesničce nedaleko Liberce. Jmenuje se Praha. Divadlo Ypsilon vzpomínalo na své začátky na libereckých prknech a uspořádalo malý festivalem. Z původně tří za sebou jdoucích představení jsme zvládli jedno. Ale na ostatní také časem dojde. Do Prahy nám přijeli zahrát Kdeže loňské něhy jsou. Příběhy manželských párů s různými všedními i nevšedními peripetiemi. Vtipně propojené přestavbami podia s podkresem rozhovoru s Honzou Nedvědem, který vyústil v naprosto nepopsatelnou scénku. Honza alias Máca. Teda Máca jako Honza, zpívající své dívce úryvky písní. A to ještě nebylo vše. Až pak nám došlo, čím to zákonitě musí skončit. Ano. Přesně tak. Znáte jí všichni. Ale konečně v originálním podání. Tedy bez Máry, ale Míra měl taky grády. Fakt nevíte? Tak si to raději pusťte, protože to je opravdu nepopsatelné.
A i když bylo znát, a z dobrých zdrojů potvrzeno, že herci ten den nejsou úplně v pohodě, byla to prostě zas pecka.
Takže i přes to že jsme chvíli zvažovali nejít nikam, tak jsme se ještě vypravili na vandr. Teda Na vandr. Za dědou, za vnukem, za Mírou, za čajem a čajovou princeznou. A na příště navrhuji Punk není mrkev!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář