Karrel na horách
Nějak se nám ta ranní morálka trochu rozpadá. První vyráží Jirka, následuje ho Honza, čtvrtá, posléze první, ale druhá nám úplně odpadá, že půjde jen pěšky. Tak zatím co všichni brázdí slunečný svah, já s druhou jdeme pěšky na Královku. No dobrá, nedošli jsme až nahoru. Ale obešli jsme pěkně Bedřichov. Pozdravili se s oslíkem a ovcemi a rozhodovali se, jestli jít na vyhlídku nebo lesem na Novou louku. Nakonec zvítězila vyhlídka, ze které je krásně vidět na celý areál. Tak jsme si tam užívali sluníčka, výhledu, fotili a pak se opatrně klouzali zpět dolů do vesnice. Cestou od Murana nás přepadl hlad a tak došlo na tradiční lyžařské jídlo... párek v rohlíku u bufetu. Mňam. No a to už Třetiny hlásily, že sedí v Čertovce, tedy Čertově huti, což je jedna z místních vyhlášených chat, tak jsme zamířili za nimi. Bylo tam pěkně plno, takže jsme si pak čaj dali u bufetu na cvičné loučce a užívali si sluníčka a pohody a vymýšleli, jaké provokativní fotky budeme posílat do Prahy.
Cestou domů jsme nakoupili a šli se ohřát. Navečer jsme vzali lopaty a šli objednat bowling. Taková tradice v Bedřichově. Ale o tom zas až zítra. Čtvrtá se cestou kochala jízdou rolby. Na vesnici padla tma, objednali jsme si dráhu a zamířili domů na meruňkové knedlíky.
A jak večer pokračoval? No samozřejmě, že zase ty ovce. Ale teď už fakt jdeme spát, ať ráno vstaneme. Večer jdeme přeci ještě na bowling.