Jazz, yes.
Jak jsme se na 20. hodinu vydali poslechnout si nový kontrabas. A nakonec to od 8 nebylo a ani kontrabas nebyl. Za to byl kvartet příčných fléten, několik dechových sekcí, připitý saxofonista, ostříhaný bubeník (který byl za bicími vidět), otáčeči notových listů, v publiku pár babiček a dědečků. A my. No a všem to pěkně hrálo. A že nám ten bubeník a basistka přišli povědomí? Náhoda! Všechny osoby v tomto příběhu jsou smyšlené a zápletka čistě náhodná. Zdravím pana googla.
No pak jsme se přesunuli ještě na chvíli na hraní kamsi do hotelového sklepení, kde jsme se převtělili v „zajíčky“. „Ale děděčku, já už bych opravdu chtěla jít domů a tady na mě divně koukají.“