Jdi na obsah Jdi na menu
 


Epy de výlet

13. 2. 2010

To už asi všichni víte, že Třetiny rády výletí. A tak nevynechaly ani možnost před dalším sobotním Epycentrem a vyrazily z Prahy hned ráno. Třetí, čtvrtá a já, třetí Karrlátko. A co jsme všechno viděli a zažili?

Nejprve výlet do Klokot, kam jsme se jeli podívat na jeden klášter. Byl sice o něco menší, než jsme čekali, ale užili jsme si tam nádherného klidu a ticha.

Po té na jedno tábořiště, kde kdysi čtvrtá trávila prázdniny. Bylo to trochu dobrodružné ptát se na cestu maskovaných lidí (rozuměj maskovaných na vesnický karneval) a pak se brodit sněhem. Ale bylo to úžasné a korunováno úspěchem! To bylo vzpomínání!
Další zastávka byla Bechyně hlavně na jídlo a usušení se u krbu a cestou do Týna ještě se zastávkou kousek nad řekou, kam jsme se jeli podívat na most Duha. A zrovna jel vlak! Dokonce se nám přes nedůvěru místních podařilo vycouvat jednosměrkou do kopce a do zatáčky, ale on je Bobík šikovný, to už přeci dávno víme :-)

Pak příšlo na řadu to hlavní - Epycentrum. Dorazili jsme hooodně brzy a tak jsme stihli zabrat téměř celou první řadu pro nás, kamaráda Pavla a první Třetinu s dašlími kamarády. Třetí a čtvrtá zvládly navíc pomoci s přípravou sálu a prodat hrozně moc vstupenek, že dokonce někteří diváci museli stát u baru. Koncert byl báječný, jak Samson, tak Epy, i když jenom v duu Honza - Lucka. Následoval tradiční sejšn, který se tentokrát nesl hlavně v duchu starých Máků. Za Samsonem dorazil i Jiříček a když se tito dva pánové sešli každý s kytarou, tak to jelo a jelo až z toho byl vlastně druhý Samsonův koncert a tentokrát i na přání.

V neděli nás obligátně budilo piano. Ale bylo to krásné, hezky pozvolna, tón po tónu, akord po akordu a tak jsme se přesunuli o patro níž, posnídali, ještě chvíli pozvpívali a pak vyrazili na další výlety. Naším prvním cílem byla jedna z nejnižších rozhleden v ČR, a sice ta na Semenci. I přesto, že je nižší, než okolo stojící stromy, je z ní docela výhled. Ona totiž stojí na kopci nad řekou a koruny stromů má nad sebou, takže se z ní můžete okolní krajinou pokochat i v létě, když stromy mají listy.

Když jsme se dosytosti vynadívali, vydali jsme se na poslední bod naší cesty, a sice na náš oblíbený řetězáček. Tentokrát byla ovšem zajímavá i cesta k němu a od něj a to proto, že je v zimě neudržovaná. On by totiž žádný pluh přes mostek neprojel. Ale nějaká auta to před námi již zkoušela (a tím nemyslím jenom Berundu), a tak jsme to zvládli taky. Naštěstí jsme nepotkali žádné protijedoucí auto a tak jsme nemuseli řešit, kdo z nás bude jak a kam couvat.

Tak to je vše. Ještě bych vám radilo podívat se na obrázky, které dokreslí atmosféru celého tohoto povídání.


Zapsalo třetí Karrlátko.

 

Náhledy fotografií ze složky Epy de výlet

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář