Černý pták
30. 9. 2010
Milujeme Veselé skoky. A to jako vážně! Bez nějakých zbytečných romantických kudrlinek. Prostě LÁSKA.
A oni udělali nové představení. Chápete to? Nové představení, které jsme ještě neviděli. Bude úžasné! Musíme jít co nejdříve! Musíme s sebou vzít co nejvíce lidí! Musíme šířit osvětu!
Úkol zněl jasně. Kačko, zajisti 10 lístků a jdeme. V den D jsme se tedy v počtu větším než malém vypravili do divadla v Celetné. Jakmile zazvonil potřetí zvonec nadšeně jsme obsadili naše místa. Po menším záměnách a výměnách dokonce i správně. V sále se setmělo a … začalo TO. Jenže. Musím přiznat, že jsem byla dost na rozpacích. Bylo to šílené. Nechtělo se mi věřit, že tohle je představení, na které jsem se těšila jak malé děcko na cukrovou vatu. V hlavě jsem si připravovala omluvy všem známým (včetně maminky!!!), které jsem vylákala pod záminkou úžasného představení. Diskuze o přestávce byla hodně rozpačitá. Váhání, zda se vůbec vrátit do sálu na druhou polovinu viselo ve vzduchu, ale vrátili jsme se. A … hurá, hurá, hurá. Druhá část splnila naše původní očekávání. Byla … hledám správná slova… nevím jak to popsat. Prostě to bylo zase ono. Byl tam vtip, půvab, tanec, promyšlená choreografie, hudba, provedení, smysl, preciznost … A při tom všem to pořád byl ten temný černý Havran.
Povídání po představení u skleničky vína bylo velmi veselé. Zajímaví lidé, vtipné historky i zvláštní situace.
A závěr? Rozhodně na Havrana běžte. Doporučuji a ručím za něho.
Zapsala První
PS: A stejně jsem čarodějnice…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář