3J
Byl příjemný večer. Myslím, že bylo teplo … asi opravdu bylo, protože před Rock cafe jsem potkala Jendu bez bundy. Za chvilku dorazila i Třetinka. Při vstupu dovnitř budovy jsme měly trošku snahu zabočit doprava do Reduty, ale udržely jsme se. Ups. Bar. Lidi. Vyhazovači. Tak si dáme mojito a colu a uvidíme co dál. Zachránil nás Jarda. Pozdravil nás, políbil nás a poslal nás tím správným směrem. Razítko na ruku a vzhůru do sálu. Tedy přesněji řečeno sálku. Hmmm…. vepředu 3 stolečky, u stolečků židličky a na židličkách lidičky. Brrr. Lidi. Asi začínám barbienovatět, když používám zdrobnělinky.
Usadily jsme se hezky stranou na hezky studené židličky. Ale pořád to nějak nebylo ono. Před námi mixpult. To znamená, že až začnou tak nebudeme vidět. Tak že bychom se osmělily a přisedly si k mladíkovi u stolečku. Třetince se vůbec nechtělo. Podezřívám ji, že se nechtěla seznamovat s dalším hou….vitým typem. Ale co by pro mě a dobrý výhled neudělala. Ale samozřejmě, že na koncertě jde především o kvalitní poslech ne pohled.
Sál se zatím zaplnil. A zaplnil se velmi příjemně. Prostě tam byla fůra lidí. A už přichází naše trio. Tedy zatím jen duo a chlapci se dožadují příchodu Jany. Jenže. Jana si svůj příchod představuju trošku jinak. Absolvujeme tedy příchod na několikrát.
Celý večer byl odlehčený a vtipný. Jana měla trošku trauma z toho, že se klukům nelíbilo její oblečení. Šaty ala žena za pultem. :-) Písničky … písničky … písničky. Ani nemůžu říct, kterou mám nejraději. Možná tu Za patama …. A jako bonus zazněla nahrávka Měna je život s celým orchestrem!
A potom se rychle rozloučit, na chodbě se trošku podivit nad uměním dížeje a utíkat ještě na jazzíček. Protože jazz … jazz je skoro stejně tak dobrý jako některý folk. (Auuu … to to zase schytáme.)
A Karrle – jen tak mezi námi děvčaty – on ten jazz…. Ten jazz …. Ten jazz je prostě nej. Ale pst.