Vždyť je jaro...
Když jsem se o tomhle koncertu dozvěděla, říkala jsem si, že tam snad ani nepůjdu. Tolik hostů na tak malej časovej prostor, to každej zahraje jen jednu písničku a kdo ví, jestli se vůbec dostane i na oslavence. Ale... najednou se v rádiu ozval povědomý hlas a mamka vyhrála vstupenky.
Pár minut před oficiálním začátkem koncertu byla většina návštěvníků ještě ve vestibulu Lucerny. Bylo jasné, že od 19,00 se určitě nezačne. A pak přišel Pavel Dobeš. Sedl si do první řady. Kolem něho se shlukli fotografové a fotili a fotili a ano, tušíte správně - fotili. Sice asi před 10 minutama jakýsi hlas oznámil, že koncert za minutu začne, ale proč být dochvilní...
Konečně jsme se dočkali. Jedné písničky ostravského písničkáře Mirka Fojtíka. Následován kapelou Buty. Ta už zahrála asi čtyři písničky (mj. Tisíc korun :-) ). Dalším vystupujícím a gratulujícím byl Pepa Streichel (Třetiny, kde jste?! Viděla jsem Náměšť a FOLKomín... ), Petr Dobeš jako doprovodný kytarista, Wabi Daněk jako první obdaroval Pavla nejen písničkou a Lucerna ho tak měla během večera možnost poprvé vidět na jevišti. Arménská písničkářka Alvina Aghajanyan žijící nedaleko Hradce Králové zněžnila až do té doby pánskou sestavu koncertu. FInále první poloviny večera skvěle uzavřel Hradišťan s Alicí Holubovou.
Po čtvrthodinové přestávce, která trvala asi tak 25 minut vystoupila Kapela Hrůzy. Po celou dobu jejich vystoupení jsem marně přemýšlela a vzpomínala, kdo že by to mohl být. Naštěstí byli při odchodu představeni, stejně jako úvodní písničkář, kterého jsem také neznala. Možná je to moje chyba, že jsem si dostatečně neprostudovala a nebo v Lucerně nezakoupila program koncertu :-) Posledním hostem koncertu byla Aneta Langerová ve dvou písničkách za doprovodu právě Kapely Hrůzy. Fajn začátek druhé půlky koncertu.
A co přišlo pak? To, na co většina lidí celou dobu čekala. Pavel Dobeš v různých verzích. Se svým současným hráčem Tomášem Kotrbou. Se svým bývalým spoluhráčem Milošem Dvořáčkem. S Martinem Kratochvílem u klavíru, se synem Petrem, se všemi třemi doprovodnými kytaristy, s Míšou Dvořáčkem u bicích a s basákem (jméno si bohužel nepamatuju). Ze začátku to bylo takové rozpačité. Bylo to samé přidej mě do odposlechů. Ještě kytaru. Zahraj, ať vím, co slyším... Ale pak se to rozjelo a ... samozřejmě skončilo standing ovation. Pokus o závěrečné rozezpívání lucerny písničkou Dvořáčka - Vančury nevyšel, Lucerna si i přes pokročilou hodinu nedala říct a Něco o lásce nás krátce před půl dvanáctou vyprovodilo na metro. Třetiny, kde jste? Vzpomínáte na Hlinsko? A co třeba... ať barman dělá led, ať zablokuje místa... To je mor chodit na koncerty bez možnosti kontaktu :-)
Co říci závěrem? Ze začátku chaos s organizací (dost lidí nevědělo, kde má vlastně sedět, jak se liší druhá a třetí kategorie vstupenek v jedné lóži a kde je vlastně která lóže). Pořadatelé asi měli jinou časomíru než všichni ostatní. Efektní mlha v sále, která mě ze začátku nutila kontrolovat, jestli nemám zapatlané brýle. Trochu pomalejší rozjezd, který ale směřoval k pořádnému závěrečnému aplausu. Pár známých tváří a strašná spousta neznámých. Ale hlavně téměř čtyři hodiny muziky, i když většina diskusí při odchodu ze sálu tradičně řešila, co všechno Dobeš nezahrál. Tak zas někdy příště.
Pokud vás zajímají další informace a podrobnosti o této velkolepé akci, zkuste http://www.vzdytjejaro.cz/jaro/. A nebo si prohlédněte fotečky od kamaráda Bllembyho.