Výlet do Švýcar
Den první - 28.10.2009
Sraz v Praze na Holešovicích se operativně přesouvá na jiné parkoviště. Bobík úspěšně naložen a tak výlet může začít. Po drobných potížích u pumpy s kontrolou vzduchu v pneumatikách a malé koloně před zúžením vesele frčíme do Děčína. Tam nás čeká prohlídka zámku, který je částečně v rekonstrukci, protože v něm několik desítek let bydleli vojáci čtyř armád. Po skončení prohlídky se jdeme ohřád na rajské ostrovy a obdivovat želvičky, rybyčky, chameleony, hady a nakonec směřujeme přes společný nákup v Tescu a výborné jídlo u Kovboje do Hřenska. Cestou do penzionu se ještě stavíme v infocentru načerpat nějaké informace a pak hurá ubytovat, navečeřet, společensky se pobavit nad hrou Česko (to vám byla sranda!) a spát.
Den druhý - 29.10.2009
Ráno vyrážíme do Německa. Někteří z nás nemají Eura, ale to vůbec nevadí, protože je buď vůbec nepotřebují (já) a nebo jim jiní půjčí (Džejn). Sice je trochu mlha a snížená viditelnost, ale i tak na pevnosti Königstein strávíme několik hodin. Ona je totiž docela dost rozlehlá s hradbama kolem dokola a spoustou zajímavých budov a exponátů uvnitř. Když už ji celou prolezeme tam a zpátky, rozhodujeme se k sestupu použít panoramatický výtah a následně ve stejnojmenném městečku poobědvat. Jídlo je opravdu výborné, tak ještě dezert a kafíčko a honem na Bastei, ať ji stihneme za světla. Podařilo se nám to jen tak tak a to hlavně díky objížďce, se kterou jsme nepočítali. A také nás trochu zmátly směrovky. Na jedné křižovatce navigátor třetí hlásila, že jedeme nejspíš špatně, že jsme odbočili moc, ale čtvrtá se bránila, že jedeme podle směrovky. Nevadí, k vyhlídkovému mostu, cíli naší cesty, jsme došli z druhé strany. K autu se vracíme už za tmy a do Hřenska, do našeho penzionu jakbysmet. A co nás čeká večer? Večeře a pak opět Česko. Kontrolní otázka: Jaká je pravděpodobnost, že narazíme na stejné otázky jako předešlý večer, když kartiček s otázkami je 400 a na každé z nich je 6 témat? Odpověď: hodně velká. No co, alespoň se něco naučíme.
Den třetí - 30.10.2009
Ráno tentokrát vyrážíme se všema věcma, večer už budeme spát jinde. Cíl naší cesty je za rohem na parkovišti, odkud se vydáváme už po svých na Pravčickou bránu. Dneska to vypadá i na krásné počasí, hurá! Třetiny fotí o sto šest cesta není ani moc náročná, zpočátku pomalu stoupá a později vede téměř stále po vrstevnici. Na Pravčické bráně jsme hodně brzo, zatím tam není téměř nikdo a tak si užíváme siestu na sluníčku a občerstvujeme se z vlastních zásob, protože místní občerstvovna nefunguje. Po chvíli se rozhodneme obejít výhledy na bránu a její okolí, nafotit panoramata a bránu ze všech stran, úhlů a světelných podmínek a když už toho máme všeho dost, pokračujeme po červené až na Mezní louku. Tam si dáme oběd, který nás sice moc nenadchl, ale některé alespoň zasytil a pak krásnou slunečnou podzimní krajinou míříme k obci Mezná a tam k Divoké a Tiché soutěsce. Jak už víme od pána na parkovišti, divoká je zatím mimo provoz a tak nemusíme řešit, kudy dál a volíme jedinou možnou cestu soutěskou Tichou. Nejprve pěšky a pak lodičkou. Je to docela zábavné, občas to pěkně houpe (proč to ten kormidelník dělá, málem se mi udělalo špatně!), vidíme vodopád na přání, spoustu zajímavých skal a dozvídáme se pár vtipných historek. A najednou ... vystupovat a zase po svých. Když vylezeme ze soutěsky, třetí zjišťuje, že jí mezitím volal Pavel z Prahy, který přijel na fanklubí sraz U Veverek. My ale do Prahy opravdu nejedeme, tentokrát nás Bobík s Miloušem vezmou do Jetřichovic na nákup a pak se ubytovat do Vysoké Lípy. Domeček, kde máme spát, jsme po chvíli bloudění úspěšně našli, ale v první chvíli měli docela smíšené pocity. Nakonec jsme si řekli, že na jednu noc to bude v pohodě a nastěhovali se. Až na pár much a pavučin se nám spalo celkem dobře. Ale předtím ještě večeře v místním hotelu a opět překvapivě Česko. Kontrolní otázku už si raději nechám pro sebe, protože odpověď už všichni znáte.
Den čtvrtý - 31.10.2009
Ubytování máme tentokráte bez snídaně a tak doplůňujeme energii z vlastních zásob pořízených včera v Jetřichovicích. Jedná se hlavně o sušenky, ale i nějaký ten jogurt jsme zvládli. Pečivo se bohužel ve vesnické prodejně v pět večer už jen horko těžko sežene. Tak ještě zaplatit a jedeme dál. Dnes nás čeká údajně něco méně náročného, jen asi osmikilometrový okruh. Nejprve se stavíme na Šauštejně kousek od Vysoké Lípy. Někteří z nás vylezou až na vrchol, někteří skončí ve dvou třetinách, jiným stačí první třetina výšlapu, ale všichni jsou spokojení a těší se na další okruhl. Popojedeme a zaparkujeme v Jetřichovicích po té, co je několikrát projedeme tam a zpátky a vyrážíme po červené na vyhlídky. Cesta stála za to. To vámbylo schodů! Ještě že mám malé nožičky a mohl jsem celou dobou koukat z batůžku třetí Třetiny. A co jsem viděl? Schody, skály, a pořád ty samé lidi, které jsme cestou potkávali. Vyhlídky jsou super, ale výhled nic moc. Ale podzimní mlhy a opar mají také své kouzlo. Jen kdyby tolik nefoukalo. Raději se zase schovám do batůžku, když mi třetí nepřibalila moji krásnou čepici. Okruh končíme opět v Jetřichovicích, kam jsme sešli po pohodové zelené turistické značce a ještě kousek odbočili na Falknštejn. Ten je sice nepřístupný, ale my se k němu vyškrábeme, jen na skálu se nám už nechce a tak se vracíme zpět do Jetřichovic, kde najdeme úžasnou hospodu s příjemným panem hostinským a vynikajícícm jídlem. Jen kuchaři by mohli být trochu více vstřícnější a dát ty maliny na jinou palačinku, ale co, i tak nám moc chutnalo. A protože už je tma, jeskyni se sněhurkou a sedmi trpaslíkama si necháme až na jindy, i když by to mohla být dobrá bojovka hledat je za svitu baterky. Ale my už jsme unavení a tak směřujeme do Maxiček, kde máme zamluvené ubytování v hotelu, povečeříme, popijeme, počeskujeme a jdeme spát.
Den pátý - 1.11.2009
Ráno si trochu přispíme, poslední den je program už opravdu pohodový, ne jako včera, kde to sice bylo na kilometry krátké ale na převýšení nejnáročnější z celé dovolené. Ráno si u auta říkáme, že je nějak tepleji než včera. Ovšem jen do té doby, než nám teploměr v autě oznámil, že venku jsou 2 stupně pod nulou. A za chvíli už to vidíme i z okýnka - namrzlo, bílo, mlha. Výstup na Děčínský sněžník rušíme, stejně by toho bylo vidět ještě méně, než předchozí dny, ba si troufám říct, že kromě mlhy by nebylo vidět vůbec nic, a proto přejíždíme rovnou do obce Tisá a vydáváme se do Tiských stěn. Po malém váhání se vydáváme po zelené a věříme, že jsme na okruhu a že se po krátké procházce vrátíme zpět. Skály jsou nádherné, dole je jen trochu namrzlo, ale nahoře je i taková malá fujavička. To ale až když se vracíme po červené, protože zelená, kterou Třetiny zvolily, nebyl okruh. Zůstávám raději opět v batůžku, jen občas se vykouknu pokochat krajinou a výhledem na mlhu. Když se vrátíme do auta, rozhodujeme se pro cestu do Děčína, kde chceme najít pizzerii, najíst se a vyrazit do Prahy. To se nám podaří až na tu pizzerii. Nakonec se najíme u pumpy a vyrážíme domů. Bylo to krásné, ale už stačilo. Pokračování někdy příště, tolik jsme toho ještě neviděli...
PS:
chcete-li se pokochat obrázky, můžete
chcete-li se podívat na zpravodajsví čtvrté, můžete