Výlet do ráje
První kontakt obou posádek proběhl ve chvíli, kdy Berunda dorazila do Kameniček a osádka Bobíka prozkoumávala okolí tábořiště čtvrté Třetiny za účelem lovu ostružin. I když původní důvod, proč tam zajeli byl ten, že čtvrtá musela vrátit nějaké táborové nádobí. A když už tam byli, tak se taky trochu prošli. No nechtělo se jim jet dál, ale vidina pohodového víkendu na Vysočině je nakonec donutila vrátit se na dálnici a pokračovat do Hlinska. Tam dorazili chvíli před začátkem festivalu a po domluvě s Miloušem a první Třetinou spolehlivě zaparkovali u areálu, kde se celý festival odehrával. Třetí se čtvrtou se usadily a začaly si užívat příjemnou muziku. Michal se zatím někam ztratil, ale co, je dospělej a svéprávnej, on se zase najde.
Ano, našel. Zavoval si totiž taxi (rozuměj Berundu) a vypravil se s náma na fotbálek v Kameničkách .... Fotbálek to vesnický a netypický. Takže jste mohli na hřišti vidět pobíhající trpaslíky a velmi vnadnou Sněhurku v brance. Případně při druhém zápase slyšet poznámky typu: "Táty se neboj a běž do něho." "To si doma vyřídíme pacholku..." "Já na bráchu, brácha na mě." V prvním případě hrály maminky proti fotbalové přípravce a ve druhém mladší žáci proti tatínkům a domnívám se, že tam byl i jeden bratr. Odpoledne to bylo opravdu zajímavé a abyste si to dovedli pořádně představit, předkládáme zjednodušený přepis zápisu místního kronikáře. Takže jak bude celá tato akce zapsána do dějin? Naše fotografka neodolala a udělala spoustu fotek. Po uspokojení její vášně jsme mohli odjet za zbytkem výpravy do Hlinska na festiválek.
Po vystoupení Pidilidí a Slávka Janouška jsme konečně opět po dlouhé době všichni komplet hurááá. Užíváme slunečnou sobotu, pohodovu muziku (více o ní tady), objednáváme pizzu a piknikujeme během koncertu, někteří si posedí v místní čajovničce, píšeme vzkazy na nástěnku, koho že bychom tu chtěli příští rok (mrkněte se na moje oblíbené a bude vám jasno, koho jsem navrhoval :-) ) a to už se pomalu stmívá a celý večer se blíží do finále. Po skončení produkce Marienu se rozhodujeme opustit Hlinsko a obě naše auta vyrážejí směr samota u lesa. A co nás čeká tam? Pohodička, červená, veselá nálada, marná snaha o Evropu, červená, legrace, kdepak Evropa nebude, zábava a nakonec na někoho postel, na někoho seno.
Dopoledne postupně všichni vstáváme a dokonce stíháme i snídani! Výbornou buchtu, domácí chleba, je o nás postaráno přímo královsky. A to ještě nevíme, co bude následovat. Venku na zahradě stůl. U stolu židle. Na stole talíře, Na talířích brambory a řízky. Kolem stolu Třetiny a Michal. Nad hlavami kaštan, sluníčko a modré nebe. Paráda. O tomhle se nám na sídlištích a v centru Prahy může jenom zdát. Užíváme si to báječně. Následuje kafíčko, buchtička, domácí jahodová dřeň a pak projekce fotek z Telče (samej Eben) a sem tam fotky taky z fotbalu a dalších akcí. A k tomu komentovaný výklad toho, co se děje venku, kde jsme na tom báječném stole zapomněli onu báječnou buchtu, čehož okamžitě zneužila místní fauna čítající dva psy a jedno kotě. Když jsme se po prohlídce fotek vrátili ven, kotě se málem nemohlo postavit na nožičky, jak mělo obrovský břicho. Tolik toho za celej svůj život snad ještě nikdy nesnědlo.
Následovala citadela, zabiju krále, okradu kupce, zbořím věž, postavím katedrálu a najednou... balíme, odjíždíme. Ještě chvíli v koloně, ale nakonec se osádka Berundy odpojuje na hradeckou dálnici a směřuje na Černý Most a Bobík se zbytkem Třetin míří na D1 a na Opatov. A to je vše přátelé. Z báječného letního slunného pohodového víkendu nám zbyly už jen vzpomínky a v batůžku řízek na cestu. Cestou jsme ho sice nesnědli, ale v pondělí k obědu jsme si vážně pochutnali. Ještě jednou dík za všechno a my zase někdy přijedeme!